159. A uplynul dlouhý čas, když se to stalo

Slyšel jsem

„A uplynul dlouhý čas, když se stalo (v těchto velikých dnech), že zemřel král Egypta a synové Izraelští začali sténat z práce a volali – a povznesli tento křik ke Všemohoucímu a uslyšel Všemohoucí jejich křik a sténání.“ (Exodus, Šemot 2, 23–24)

Utrpení a neštěstí dosáhly takového stupně, že nebylo možné je snést. Tehdy se lidé tak silně modlili ke Stvořiteli, že Stvořitel jejich křik a sténání uslyšel. Ale na druhou stranu vidíme, že říkali: „Kdo nám to dá?“ vzpomínajíce na plné hrnce s masem a chléb do sytosti a také na ryby, které v Egyptě jedli zdarma, cukety, vodní melouny, zelené byliny, cibuli a česnek.

Jedná se o to, že pro ně byla práce v Egyptě velmi příjemná. Jak je řečeno: „A smísili se oni s jinými národy a přijali jejich způsob života.“ To znamená, že pokud se Jisra’el nachází pod nadvládou jiných národů, ty nad Jisra’elem vládnou a on se od cizího vlivu nemůže osvobodit, neboť v této práci nachází chuť a nepřeje si se z tohoto otroctví osvobodit.

A tehdy to Stvořitel zařídil tak, že „zemřel král Egypta“ a jeho moc nad nimi zanikla, a proto již nemohli více pracovat. Pochopili, že pokud nezáří světlo Mochin, které poskytuje dokonalost, je nedokonalé i otroctví. A „synové Izraelští začali sténat z této práce“, která jim nepřinášela ani uspokojení, ani životní sílu. Vždyť „zemřel král Egypta“ – to znamená, že zmizela veškerá moc Faraona, která jim poskytovala jídlo a živobytí. A proto získali možnost se modlit a okamžitě došlo k vysvobození.

A když šli potom pouští a dospěli do stavu Katnut, vášnivě toužili, aby se vrátili do otroctví, ve kterém byli, dokud nezemřel král Egypta.