158. Proč není během svátku Pesach obvyklé jíst na návštěvě

Slyšel jsem na ranní hostině o svátku Pesach v roce Tav-Šin-Chet (1948)

Říká se, že zvyk nejíst během Pesachu na návštěvě je způsoben požadavky Kašrutu (požadavky na košer jídlo). Tak proč takto nejednají po celý rok? A i když je známo, že člověk jinde dodržuje Kašrut ještě důkladněji než u sebe doma, stejně není obvyklé, aby u někoho jedl. A jedná se o to, že se zákaz kvasu (Chamec, חמץ) vztahuje k jakékoli maličkosti, k čemukoliv, a sám člověk ho není schopen řádně splnit – pouze Stvořitel ho může zachránit před drobným porušením.

A v tom tkví smysl pokynu vyvarovat se všeho kvašeného a člověku je přikázáno, aby byl opatrný, následoval všechny rady a nepřibližoval se k něčemu nepovolenému. Je však nemožné, aby se člověk ochránil sám. Vždyť ho může zachránit jen Stvořitel. A je samozřejmé, že ochrana není pro každého stejná. Jsou lidé, které Stvořitel chrání více, a jsou ti, které Stvořitel tak silně nechrání. Závisí to na tom, jak člověk potřebuje Stvořitele, neboť jsou ti, kteří vědí, že potřebují zvýšenou ochranu, a proto volají ke Stvořiteli, aby se o ně více staral. A jsou i lidé, kteří necítí zvláštní potřebu ochrany Shora. Ale zvenku to není možné rozlišit, protože vše závisí na vnitřním pocitu, když v sobě člověk cítí takovou potřebu a má zapotřebí zvýšenou ochranu.