154. Na světě by neměla být žádná prázdnota

Slyšel jsem 7. den měsíce Š’vat v roce Tav-Šin-Chet (18. ledna 1948) v Tel Avivu

Na světě by neměla být žádná prázdnota. A poněvadž je pro člověka nejdůležitější touha, která tvoří základ stvoření a je podle ní měřeno, je-li člověk malý, nebo velký (Katnut a Gadlut), musí mít nějakou touhu buď v našem světě, nebo ve světě duchovním. A ten, kdo je těchto tužeb zbaven, je považován za mrtvého, protože veškeré stvoření je jenom touha, která „vznikla z ničeho“. A protože mu chybí tento materiál, který představuje veškerý materiál stvoření, je přirozeně považován za mrtvého, jako kdyby neexistoval.

Proto je třeba se snažit, aby měl člověk touhu. Vždyť je to veškerý materiál stvoření. Je však nutné tuto touhu prověřovat. Stejně jako každá živá bytost na základě své přirozenosti cítí, co je pro ni škodlivé, musíme se také my starat o to, aby naše touhy směřovaly ke správnému cíli.