153. Myšlenka je důsledkem touhy

Slyšel jsem 7. den měsíce Š’vat v roce Tav-Šin-Chet (18. ledna 1948) v Tel Avivu

Myšlenka je důsledek, produkt touhy. Proto člověk přemýšlí o tom, po čem touží, a nepřemýšlí o tom, co nechce. Například nikdy neuvažuje o dnu smrti, ale naopak si vždy myslí, že je věčný, protože si takový přeje být. To znamená, že vždy přemýšlí o žádoucím.

Rozum však má zvláštní funkci, která spočívá ve schopnosti zvyšovat touhu. Pokud má člověk malou touhu, která nemá sílu se projevit a přimět jej dosáhnout požadovaného cíle, bude-li o této touze přemýšlet, může ji zvýšit a rozšířit tak, aby začala požadovat své naplnění.

Z toho vyplývá, že myšlenka pouze slouží touze a touha je základem, podstatou člověka. Pokud je touha velká, vládne nad malými touhami. A když chce člověk zvýšit nějakou malou touhu, může to udělat, jestliže o této touze neustále přemýšlí. A ve stejné míře, v jaké člověk na tuto touhu myslí, se také zvětšuje jeho touha.

Proto je řečeno, že se člověk musí neustále zabývat kabalou (jak je řečeno: „Vyvíjet úsilí v Tóře ve dne i v noci“), protože díky tomuto neustálému úsilí v mysli zvýší duchovní touhu natolik, že bude převažovat nad ostatními.