152. Podplácení zaslepí mudrce

Slyšel jsem 24. den měsíce Tevet v roce Tav-Šin-Chet (6. ledna 1948)

„Podplácení zaslepí oči mudrců.“ (Deuteronomium)

Když člověk začne prověřovat podmínky duchovní práce, nabyde přesvědčení, že ji není možné přijmout ze dvou důvodů.

Za prvé, neexistuje žádná záruka, že bude za tuto práci odměněn, protože nevidí nikoho, kdo by již dostal odměnu. A z pohledu na lidi, kteří již nastavili svoje záda strádání pod tíhou této práce, není patrné, že za svou práci dostali odměnu. A když se zeptá sám sebe: „Proč nedostali odměnu?“ najde vysvětlení, že zřejmě nesplnili podmínky této práce až do konce. Kdežto ten, kdo splní celou práci až do konce, obdrží plnou odměnu.

A pak v něm vzniká druhá otázka: ale odkud je známo, že k této práci bude mít více schopností než přítel a že dokáže splnit všechny její podmínky tak, aby si byl naprosto jist, že nikdo v jeho díle nemůže najít žádnou vadu a on všechno vykonal na sto procent správně?

A pokud ano, pak se ptá: ten, kdo začal duchovní práci, samozřejmě zvážil všechny tyto důvody, a pokud ji přesto vzal na sebe, znamená to, že si pro sebe dokázal najít nějaké vysvětlení? Jde však o to, že vidět pravdu jsou schopné jen pronikavé oči, jinak se nám pouze zdá, že vidíme, na čí straně je pravda: na straně spravedlivého, nebo zbývajícího světa. Ve skutečnosti však pravdu nevidíme, a aby se naše oči staly pronikavými, musíme se obávat podplácení, které „zaslepí oči mudrců a překroutí slova spravedlivých“.

A podplácení v podstatě prochází skrze náš egoismus, a proto neexistuje žádné jiné východisko než přijmout tuto práci za jakýchkoli podmínek a bez jakéhokoli uvažování – pouze samotnou vírou výše rozumu. A až později, když je člověk očištěn od egoismu a dokáže stav zanalyzovat, je naděje, že ho může spatřit v pravém světle. A ten, kdo nutně potřebuje záruky, se samozřejmě s touto otázkou nebude schopen vypořádat, protože se mu zdá, že v jeho argumentech je skutečná pravda, a vždy v tomto sporu vyhraje, neboť není schopen vidět pravdu.