145. Proč je moudrost dána právě mudrcům
Slyšel jsem 5. den v týdnu Truma v roce Tav-Šin-Gimel (11. února 1943)
Je řečeno, že Stvořitel „dává moudrost mudrcům“. A ptá se: vždyť by se patřilo dát moudrost hlupákům?
Je však známo, že v duchovním není žádné násilí a každému je dáváno podle jeho přání. Vždyť duchovní je zdrojem života a potěšení. A jak by bylo vůbec možné dát něco dobrého násilím? Z toho důvodu, pokud vidíme, že se Tórou a Přikázáními zabýváme s přemáháním, tudíž že musíme překonávat odpor našeho těla, které s touto prací nesouhlasí, protože v ní necítí potěšení, je to samozřejmě kvůli tomu, že není pociťováno duchovní, jež je obsaženo v Tóře a Přikázáních; duchovní, které je zdrojem života a potěšení, jak je napsáno v Knize Zohar: „Pokud je pro tebe práce břemenem, znamená to, že se na ní podílí nečistá síla.“
A proto je možné dát moudrost pouze mudrcům. Vždyť k ní hlupáci necítí žádnou potřebu. Moudrost potřebují jenom mudrci v souladu se svou přirozeností. Protože moudrý moudrost miluje a moudrost je jeho jedinou touhou! A existuje pravidlo, že vším hýbe pouze touha, díky níž pak člověk vynaloží na získání moudrosti veškeré úsilí, což znamená, že se jí nakonec stane hoden. Proto toho, kdo miluje moudrost, je již možné nazvat mudrcem ve shodě s jeho konečným stavem.
Zatímco o hlupákovi se říká: „Hlupák netouží po porozumění.“ Z toho vyplývá, že právě pro nás je řečeno: „Moudrost je dána mudrcům,“ aby si ten, kdo miluje moudrost, nezoufal, že jí doposud nedosáhl, ačkoli do toho vložil značné úsilí. Ale aby pokračoval ve své práci, a pak jistě moudrost získá. Vždyť moudrost miluje. A proto je řečeno: „Půjdete-li touto cestou, určitě uspějete.“
Je však třeba pochopit, co může udělat člověk, jestliže je od přírody „narozený jako divoký osel“, a odkud se v něm vezme touha po moudrosti?
K tomu je nám dána rada: jednejte takovým způsobem, abyste „plnili Jeho slova a poslouchali Jeho hlas“ (Žalm 103). Poněvadž, když si člověk přeje něčeho dosáhnout, udělá pro dosažení požadovaného cíle všechno. A pokud nemá touhu po moudrosti, znamená to, že mu chybí právě touha získat moudrost. A proto začne vyvíjet úsilí a jednat, aby získal touhu po moudrosti – vždyť to je to jediné, co mu chybí.
A pořádek je takový, že je člověk povinen vyvinout úsilí v Tóře a v duchovní práci, a to navzdory své neochotě. A to se nazývá práce s přemáháním, když vykonává činnosti a nepřeje si dělat to, co dělá. A o tom je mudrci řečeno: „Všechno, co je v tvých silách učinit, čiň!“ A zásluhou zázračné síly poznání se v něm zrodí touha a vášeň pro moudrost. A napsané: „Moudrost je dána mudrcům,“ se v něm zrealizuje tehdy, když se stane hoden uslyšet hlas Stvořitele a činnosti, které předtím vykonával proti své vůli, se pro něho stanou žádoucí.
Z toho důvodu, pokud chceme najít člověka, který miluje moudrost, musíme se dívat na toho, kdo vynakládá úsilí pro její dosažení, přestože se dosud lásky k moudrosti nestal hoden. Vždyť se zásluhou svého úsilí stane hoden, aby si ji zamiloval, a když získá touhu po moudrosti, tehdy si zaslouží i samu moudrost. Ve skutečnosti se ukazuje, že touha se stát moudrým je Kli a moudrost je Světlo. A to znamená, že v duchovním není žádné násilí.
Světlo moudrosti označuje Světlo života. Vždyť moudrost není chápána jako suchý intelekt, ale jako život sám a v tom spočívá celá jeho podstata, bez níž je člověk považován za mrtvého. A proto lze říci, že se moudrost nazývá životem.