127. Rozdíl mezi základním naplněním a přidáním Světla

Slyšel jsem 4. polosváteční den svátku Sukot v roce Tav-Šin-Gimel (30. září 1942) v Jeruzalémě

Je známo, že k zániku světla Mochin a přerušení Zivugu (sloučení) dochází pouze díky přidání Světla. A základem stupně ZON¹ je šest Sfirot (Vav) a bod. To znamená, že Malchut ve své podstatě není nic jiného než bod – černý bod, ve kterém není nic bílého. A když člověk tento bod považuje za svůj základ a již neříká, že se chce takového stavu zbavit, ale naopak ho přijímá jako to nejlepší, pak se to nazývá „krásným domem v srdci“. Vždyť on toto otroctví neodsuzuje, nýbrž ho považuje za nejdůležitější hodnotu. A tím „zvedá Šchinu z prachu“. A pokud zachovává tento základ jako to, co je proň nejdůležitější, pak již nemůže spadnout ze svého stupně, protože základní naplnění nikdy nezmizí.

A když člověk přijme podmínku pracovat jako černý bod, dokonce i v té nejhlubší tmě, která jen ve světě může nastat…, tehdy svatá Šchina říká: „Nemám kam se před tebou skrýt.“ A z toho důvodu: „Jedním uzlem jsme svázáni“ a „nikdy jej nelze roztrhnout“. Proto se pro něho spojení nikdy nepřeruší.

Pokud k němu Shora přichází nějaké doplňující záření, přijímá to v souladu s podmínkou: „není možné (odmítnout potěšení) a nehodlá (se potěšit)“ – vždyť to od Stvořitele přichází bez jakékoliv prosby ze strany člověka. A o tom je řečeno: „Černá a překrásná. A pokud jsi schopen přijmout tuto černou tmu, pak uvidíš moji krásu.“

O tom je řečeno: „Kdo je hloupý, nechť sem odbočí…“ (Kniha přísloví) A když opouští všechny své činnosti a přeje si pracovat pouze pro blaho Stvořitele, jako „nevyspělý živočich jsem byl před Tebou“ (Žalm 73) – tehdy se stává hoden vidět konečnou dokonalost. A v tom tkví smysl slov: „Řekla to bezcitnému…“ Protože neměl srdce, musel se stát hloupým a důvěřivým, jinak by se nemohl přiblížit.

Ale občas se člověk ocitne ve stavu nazvaném „Šchina v prachu“, když jeho bod sestoupí do nečistých světů BJA. A pak se nazývá „růže mezi trny“, jež má ostny a trny, a v této době není možné dostat jakékoli naplnění, protože padl do moci Klipot. A tento stav přichází díky činnosti samotného člověka. Vždyť jak člověk působí dole, ovlivňuje tím i kořen své duše Nahoře ve svaté Šchině. Z toho důvodu, když se člověk dole nachází v otroctví svého egoismu, vyvolá stejný stav Nahoře a dovoluje Klipě vládnout nad Svatostí.

To je význam „půlnoční nápravy“, kdy se modlíme za pozvednutí Šchiny z prachu, tedy za její pozvednutí vzhůru, kde by získala úctu. Vždyť vrch a spodek jsou určeny stupněm důležitosti. A tehdy se nazývá černým bodem. A během půlnoční nápravy člověk shromažďuje sílu a říká, že chce splnit to, co bylo řečeno o „Libní a Šimeí“. Libní je vlastnost bílé barvy (Lavan), ve které není nic černého. A Šimeí znamená „slyšel jsem“ (Šmija Li, שמיעא לי), tudíž to, co je přijímáno rozumem, když se proň stává přijatelným a dostupným, aby na sebe přijal vládu Stvořitele.

A „půlnoční náprava“ (Tikun Chacot, תקון חצות) je náprava rozdělením (Mechica, מחיצה), tedy oddělením Svatosti od Klipot. Tehdy se napravuje zlý počátek, který je uzavřen uvnitř egoistický touhy, a připojuje se k touze odevzdávat.

„Vyhnanství“ (Gola, גולה) se skládá ze stejných písmen jako „spása“ (Ge’ula, גאולה), jež se liší pouze písmenem „Alef“ (א). To znamená, že je třeba do stavu vyhnanství přitáhnout Stvořitele (Největšího na světě – Alufo) a pak okamžitě pocítíme spásu. A v tom tkví skrytý význam slov: „Ten, kdo ublíží z nedbalosti, nechť zaplatí nejlepším ze svého jmění“. A proto je řečeno: „Pokud člověk soudí sám sebe dole, pak nad ním není soud Nahoře.“