125. Těšící se Šabatem

Slyšel jsem 8. den měsíce Sivan v roce Tav-Šin-Ten (15. června 1949) v Jeruzalémě

Každý, kdo se těší Šabatem, obdrží do své moci bezmezný úděl, jak je řečeno: „Těšit se budeš ve Stvořiteli a Já pozvednu tě na vrcholy země a živit tě budu dědictvím Jákoba, otce tvého.“ (Izajáš) Ale ne tak jako Abrahám, o němž je napsáno: „Vstaň a projdi křížem krážem celou tuto zemi.“ A ne tak jako Izák, o němž je napsáno: „Neboť tobě a tvému potomstvu dám všechny tyto země.“ A jako Jákob, o kterém je napsáno: „A rozšíříš se na západ i na východ, na sever i na jih.“ (Šabat 118)

A řečené je nepochopitelné, pokud to je chápáno doslova. Vždyť každému člověku z Jisra’ele přece nebude dán celý svět, tedy neomezený osud?!

A začneme z vyjádření mudrců: „V budoucnu Stvořitel vyvede slunce z jeho příbytku a zatemní se jeho záře. A vykoná soud nad hříšníky, ale spravedliví se díky němu uzdraví v souladu s tím, co bylo řečeno: ‚A přijde ten den, planoucí jako pec, a budou všichni povýšení i všichni zločinci jako sláma a spálí je den budoucí, jak řekl Stvořitel Všemohoucí, že jim nezanechá ani kořen, ani větev.¹‘“ (Prorok Malachiáš)

Spravedliví se jím uzdraví, jak je řečeno: „A zazáří vám, kteří se bojíte Mého jména, slunce spásy a uzdravení – na křídlech Jeho“ „a kromě toho se ještě také díky němu ztenčí.“ (Avoda Zara 3, 2)

A je třeba pochopit hádanku zadanou mudrci: co je slunce a jeho příbytek a odkud pochází tato protikladnost? Co znamená „kořen v tomto světě a větev ve světě budoucím“? A proč je řečeno: „A kromě toho se ještě také díky němu ztenčí“? Proč není řečeno prostě: „uzdraví se a ztenčí se“? Proč je řečeno: „a kromě toho“?

A to se vyjasňuje ze slov mudrců (Suka 29): „Jisra’el provádí odpočet podle měsíce a jiné národy podle slunce.“ Jedná se o to, že světlo slunce symbolizuje nejjasnější znalosti, jak se říká: „jasné jako den“ čili jako světlo slunce. A národy světa nepřijaly Tóru a Přikázání, jak je napsáno, že se Stvořitel vrátil a obešel všechny národy, neboť se nechtěly těšit Světlem Tóry, které znamená světlo měsíce, jež odráží Světlo Stvořitele – světlo slunce, které je všezahrnujícím Světlem. A rovněž mají touhu a snahu zkoumat Stvořitele a poznat Jeho samotného.

Kdežto Jisra’el provádí odpočet podle měsíce, který značí Tóru a Přikázání, do nichž se odívá Světlo Stvořitele. A proto je Tóra příbytkem Stvořitele. A v Knize Zohar je řečeno: „Tóra a Stvořitel jsou jedním celkem.“ To znamená, že se Světlo Stvořitele odívá do Tóry a Přikázání a On a jeho příbytek tvoří jeden celek. Proto Jisra’el provádí odpočet podle měsíce, naplňuje se Tórou a Přikázáními a díky tomu se také stává hoden Stvořitele. Zatímco jiné národy Tóru a Přikázání nedodržují, tudíž nestřeží příbytek Stvořitele, a proto nemají ani světlo slunce.

A v tom tkví smysl slov: „V budoucnu vyvede Stvořitel slunce z jeho příbytku“. A je řečeno, že mezi lidmi je velká potřeba odhalit Stvořitele; vždyť po tom Stvořitel touží a prahne. A v tom se skrývá podstata šesti dnů Stvoření, to jest práce v Tóře a Přikázáních. Vždyť „Vše, co Stvořitel stvořil, stvořil pro obdivovatele Svého“. A dokonce i každodenní práce je také dílem Stvořitele, jak je napsáno: „Nestvořil On zemi, aby byla prázdná, nýbrž kvůli tomu, aby byla osídlena,“ a proto se nazývá příbytkem.

A Šabat je světlo slunce, den odpočinku pro věčný život. Jak je řečeno, že Stvořitel přichystal svět ve dvou úrovních:

1. když se během šesti dnů práce zásluhou Tóry a Přikázání otevře Jeho Boží přítomnost (Šchina);

2. když se otevře Jeho přítomnost v tomto světě bez Tóry a Přikázání.

A toto je tajemství Be’ito – Achišena (ve svůj čas a předběhnout čas). Když se toho stanou hodni – „předběhnou čas“. To znamená, že k tomuto odhalení dospějí cestou Tóry a Přikázání. Nestanou-li se toho hodni – dospějí k tomu „ve svůj čas“, protože rozvoj stvoření pod jhem nesmírného utrpení nakonec skončí a přivede lidstvo ke spáse – dokud v lidech nezavládne Stvořitel a Jeho Boží přítomnost. A toto se nazývá „ve svůj čas“ čili v důsledku přirozeného průběhu vývoje.