115. Neživé, rostlinné, živočišné, člověk

Slyšel jsem v roce Tav-Šin (1940) v Jeruzalémě

Neživé: nemá svobodu ani vládu nad sebou, nýbrž se nachází pod vládou Pána a musí plně plnit přání Pána. A poněvadž Stvořitel stvořil všechna stvoření pro Svoji slávu, jak je řečeno: „Každý, kdo je nazván Mým jménem, je stvořen pro Moji slávu,“ což znamená, že stvořil stvoření pro Sebe, a ve stvořeních je otištěna podstata Stvořitele, jakožto Pána, z toho důvodu není žádné stvoření schopno pracovat pro bližního, ale všechno dělá pouze pro sebe.

Rostlinné: projevuje se v něm již počátek nezávislé touhy tak, že může do jisté míry jednat proti přání Pána – to znamená, že může něco dělat nejen pro sebe, ale také odevzdávat. A to je již v rozporu s přáním Pána, který dal svým stvořením touhu přijímat pro sebe sama.

Nicméně však na pozemských rostlinách vidíme, že ačkoli uskutečňují nějaký druh pohybu a rozšiřují se do šířky a do výšky, všechny mají jeden rys – žádná z nich se nemůže postavit proti přirozenosti všech rostlin; každá je povinna dodržovat zákony rostlin a nemá sílu udělat cokoliv proti ostatním. To znamená, že nemá samostatný život a její život je součástí života všech rostlin. Všechny rostliny vedou jeden způsob života; jsou jakoby jednou rostlinou, jejímiž součástmi jsou.

Stejně je tomu i v duchovním: ten, kdo už má trochu síly překonat touhu po sebepotěšení, se však přesto nachází v otroctví okolní společnosti a ještě není schopen jít proti ní. Ale přece jen může jít proti své touze po sebepotěšení – to znamená, že již jedná s touhou odevzdat.

Živočišné: každé zvíře má svou osobitost a nenachází se v otroctví okolní společnosti: každé má svoje vlastní pociťování, každé má své vlastní vlastnosti. A samozřejmě také může v něčem jednat proti vůli Pána – to znamená pracovat pro odevzdání – a také nepodléhá svému okolí. Vždyť má svůj vlastní osobní život, který není nezávislý na životech druhých.

Avšak zvíře není schopné cítit více než samo sebe – to znamená, že nemůže cítit ty, kdož jsou vně něho – a proto se nemůže starat o druhé.

Člověk: disponuje těmito přednostmi:

1. jedná proti přání Pána,

2. nezávisí na ostatních svého druhu, na okolní společnosti jako rostlinné,

3. cítí ty, kdož jsou vně něho, a proto se o ně může starat a naplňovat je.

Poněvadž může trpět utrpením společnosti, může se také těšit z radosti společnosti. Může pociťovat minulost a budoucnost, kdežto živočišná úroveň cítí pouze přítomnost a jenom sebe.