113. Modlitba „Šmone Esre“ (Osmnáct požehnání)

Slyšel jsem 15. den měsíce Kislev o Šabatu

V modlitbě Šmone Esre se říká, že Stvořitel slyší každého z lidu Izraele s milosrdenstvím. A není to srozumitelné: vždyť se z počátku říká, že Stvořitel slyší modlitbu každého – tudíž dokonce i toho, koho není žádoucí slyšet. A potom se říká, že Stvořitel slyší s milosrdenstvím národ Izraele.

To znamená, že On slyší pouze modlitbu za milosrdenství, jinak není modlitba slyšet.

A je nutné vědět, že veškerá tíže, kterou člověk ve své duchovní práci cítí, je vyvolána rozpory, které vznikají na každém kroku. Existuje například pravidlo, že by se člověk měl pokořit. Ale pokud bude pravidlo následovat do krajnosti, ačkoliv je mudrci řečeno: „Buď maximálně skromný,“ přesto se tato krajnost nezdá být pravidlem, neboť je známo, že člověk musí jít proti celému světu a nepodléhat množství myšlenek a idejí, které se v něm rozvíjejí. Jak je řečeno: „Nechť se stane na cestě Stvořitele jeho srdce pyšné.“ A pokud je to tak, je toto pravidlo možné nazvat dokonalým?

Ale na druhou stranu, pokud se naopak stane pyšným, také to není dobré. Poněvadž Stvořitel o každém nadutci řekl, že On a samolibý nemohou žít pospolu. A také vidíme rozpor v souvislosti s utrpením. Vždyť v případě, že Stvořitel nějakému člověku posílá utrpení, musíme věřit, že je Stvořitel dobrý a vytváří dobro, takže je toto utrpení bezpochyby člověku ku prospěchu. Tak proč se modlíme ke Stvořiteli, aby nás zbavil našich utrpení?

A je nutné vědět, že jsou utrpení dávána výhradně k nápravě člověka, aby byl připraven přijmout Světlo Stvořitele. Posláním utrpení je očistit tělo, o čem je mudrci řečeno: „Jako sůl sladí maso, tak utrpení čistí tělo.“ A dodali, že modlitba nahrazuje utrpení; vždyť také čistí tělo. Modlitba se nazývá cesta Tóry, a proto čistí tělo účinněji než utrpení. Z toho důvodu je člověku přikázáno, aby se modlil za utrpení. Vždyť to přináší dobro jak samotnému člověku, tak i všem společně.

Protiklady způsobují potíže v duchovní práci a její přerušení, když člověk nemůže pokračovat v práci a pociťuje špatnou náladu. A zdá se mu, že není schopen na sebe vzít břemeno práce Stvořitele a nést ho jako „vůl pod jhem a osel pod nákladem“. A v tomto čase se nazývá „nežádoucí“. Ale poté, co všechny své záměry nasměruje na zachování úrovně víry, která se nazývá vlastnost Malchut, a přeje si pozvednout Šchinu z prachu tak, aby se ve světě povzneslo Jeho jméno, vzrostla velikost Stvořitele a svatá Šchina nepřebývala v bídě a chudobě, Stvořitel slyší každého, dokonce i toho, kdo není příliš žádoucí – to znamená toho, kdo se cítí vzdálen od duchovní práce.

Tak se objasňuje, že Stvořitel slyší každého. Kdy slyší každého? V době, kdy se lid Izraele modlí za milosrdenství, tudíž za pozvednutí Šchiny z prachu – za nalezení víry. Připomíná to člověka, který nejedl tři dny, a když prosí, aby mu dali něco k jídlu, samozřejmě nežádá o žádný nadbytek, ale pouze o to, co je nezbytné k udržení života.

A stejné je to v práci Stvořitele, když člověk cítí, že se nachází mezi nebem a zemí. Pak neprosí Stvořitele o nic zbytečného, nýbrž pouze o Světlo víry, aby Stvořitel osvítil oči člověka a pomohl mu najít víru. A toto se nazývá pozvednutí Šchiny z prachu. A taková modlitba je přijímána od každého bez ohledu na to, v jakém stavu se člověk nachází. Pokud prosí o víru, aby zachránil svou duši, je jeho modlitba přijata.

Znamená to prosbu o milosrdenství. Vždyť se modlí pouze o to, aby se Nahoře slitovali a umožnili mu zachovat život. Proto je v Knize Zohar napsáno, že je okamžitě přijímána modlitba za chudé – tudíž za svatou Šchinu.