106. Dvanáct šabatních chlebů

Slyšel jsem v měsíci Elul v roce Tav-Šin-Bet (srpen 1942)

Při polední společné šabatní hostině je zvykem učinit požehnání dvanácti šabatním chlebům (Chalot, חלות), o čemž se zpívá v šabatní písni: „Poznávám chuť dvanácti šabatních chlebů, označujících písmeno ve jménu Tvém, dvojité a slabé.“

Ari píše, že v důsledku Cimcum Bet vznikla dvě písmena Vav, která označují pravou a levou stranu Parcufu (odtud „dvojité“ písmeno). Kvůli této nápravě Cimcum Bet došlo ke spojení vlastnosti milosrdenství a soudu (Malchut – přijímajících Kelim a Biny – odevzdávajících Kelim), takže se omezení (soudy) stanou méně přísné než před „změkčením“ Binou a nápravou. A poté svítí dvě písmena Vav do Malchut, do písmene Zajin.¹

Sedmý den odpovídá stavu Gmar Tikun (Konečné nápravy), která nadejde v budoucnosti. Avšak svítí ze svého stavu zdálky, stejně jako všech 6 000 let, během nichž se napravuje svět. Těchto 6 000 let se nazývá „šest dnů Stvoření“, které stvořil Stvořitel pro práci. A Šabat je den odpočinku, jak je napsáno: „A sedmý den On dokončil své dílo a odpočíval.“

A tak svítí Šabat všech 6 000 let podobně jako dočasný odpočinek – jako poutník, který nese celý týden těžké břemeno a zastaví se na jeden den k odpočinku, aby získal nové síly a mohl pokračovat v cestě. Ale po posledním Šabatu (v Gmar Tikun) již nenadejde každodenní všední život, protože nebude nic více co napravovat a nebude co přidat k práci.