103. Dobrotivý srdcem

Slyšel jsem večer o Šabatu Berešit v roce Tav-Šin-Gimel (říjen 1942)

Je řečeno: „Od každého dobrotivého srdcem vezměte k obětování Mně“ (Exodus, Truma) a „Samotný předmět obětování pochází ze Svatosti.“ Z toho je zřejmé, že člověk s pomocí Svatosti, když se sám napraví, dospěje k „obětování“, použití egoismu se záměrem „ve prospěch Stvořitele“ (k vlastnosti Svaté Šchiny, nazvané „Obětování Mně“). A pokud dosáhne toho, že k tomu může přiložit celé své srdce, plně ho odevzdat, stává se hoden učinit „obětování“ – úplně splynout se Stvořitelem (se Svatou Šchinou).

Je také řečeno: „V den svatby, v den radosti jeho.“ Chatuna (חתונה, svatba) – ze slova Nechut (נחות, ponížený). Pokud na sebe člověk přijímá práci Stvořitele dokonce v té nejponíženější formě a zároveň tuto práci vykonává s radostí, protože je v jeho očích důležitá, pak je nazýván Chatan (חתן, ženich) Šchiny. Kde slovo Chatan pochází ze slova ponížený – to znamená, že je ochoten pracovat za jakýchkoliv ponižujících okolností, protože je to důležitá práce, a nikoliv taková, jak vypadá v jeho nenapravených očích.