101. Vítězi nad růžemi
Slyšel jsem 23. den měsíce Adar Alef v roce Tav-Šin-Gimel (28. února 1943)
Vítězi nad růžemi. Píseň synů Kóracha. Tomu, kdo rozumí, píseň lásky.
Moje srdce cítí dobré slovo. Říkám: Moje činy Králi! Můj jazyk – pero hbitého písaře.
Krásnější nad všechny syny lidské, vlito kouzlo do úst tvých… (Žalm 45)
Vítězi – tomu, kdo již zvítězil nad růžemi (Šošanim, שושנים), tudíž dosáhl odhalení Svaté Šchiny, fenoménu Stvořitele, což znamená přechod ze stavu zármutku do stavu svátku a veselí1. A jelikož v sobě tento stav zahrnuje množství duchovních vzestupů a pádů, pády se nazývají Šošanim (růže) ze slova Šenajim (שניים, zuby), v souladu s výrazem: „Dej mu do zubů!“ Vždyť na otázky hříšníka v člověku není jiná odpověď, než mu jenom dát do zubů. A když člověk opakovaně dává egoismu do zubů (Šenajim), dospěje do stavu Šošanim, ve kterém je obsaženo mnoho veselí (Sason), a proto se o něm hovoří v množném čísle: „růže“ (Šošanim).
Synové Kóracha – Korach ze slova Karcha (קרחה, vypadání vlasů). Se’arot (vlasy) – vnější Parcuf, který skrývá vnitřní Parcuf. Vlasy (č. jedn. Sa’ara, שערה) znamenají Hastara (הסתרה, ukrytí), ze slova Se’ara (סערה, bouřka, vzpoura). A je známo, že „podle míry utrpení – odměna“. To znamená, že když člověk cítí rozhořčení a rozrušení (stav Se’arot), má možnost vnitřně duchovně pracovat. A když napravuje tento stav, bouře (Se’ara) se mění na Sa’ara2, jak je řečeno: „Toto je brána (Ša’ar) ke Stvořiteli.“
Jestliže člověk napravil všechny stavy vzpoury proti duchovní práci (Se’arot) a překonal všechna ukrytí (Hastarot), pak již nemá na čem více pracovat, a proto nemá možnost získat odměnu. Ukazuje se, že když se člověk ocitne ve stavu Korach (קרח, lysiny, ztráty „vlasů“ či vzpoury), již v sobě není schopen udržovat víru, která se nazývá „brána ke Stvořiteli“.
Ale když nejsou brány, není možné vstoupit do Chrámu Stvořitele. Vždyť toto je základem základů, neboť na víře je postavena celá stavba (Banin, בנין). A název „synové Kóracha“ (Bnei Korach, בני קרח, Banim, בנים – synové) pochází ze slova Havana, הבנה, Bina, בינה (porozumění), jelikož člověk ve stavu „synové Kóracha“ chápe, že Korach je stav v levé linii, ze které vzniká Peklo. Proto si přeje prodloužit přátelství a lásku, jež měl ve svém předchozím stavu, tudíž předtím než je porušil, o čemž je řečeno: „Slyšel jsem Stvořitele a vyděsil jsem se“ (jak odpovídá Adam po spáchání hříchu, Zohar Berešit 4, 7). A když přitáhne sílu z minulého stavu, může vydržet a stoupat ze stupně na stupeň. Proto je řečeno, že synové Kóracha nezemřeli. Vždyť pochopili (Havana, Bina), že když zůstanou ve stavu Korach, nemohou pokračovat v životě – a proto nezemřeli.
Tomu, kdo rozumí, píseň lásky – chápajícímu, že míra lásky ke Stvořiteli musí být dokonalá.
Moje srdce cítí – to jsou prožívání v srdci, která se nerozkrývají ústy. To znamená, že ústa nevydávají to, co je cítěno v srdci, ale pouze „šeptají rty“.
Dobré slovo (dobrá věc, dobrá vlastnost) – dobrou věcí se nazývá víra.
Říkám: „Moje činy Králi!“ Když člověk obdrží Světlo víry, říká, že jsou jeho činy pro Stvořitele, a nikoliv pro něho, a zaslouží si stav: „můj jazyk – pero hbitého písaře“, tudíž se stává hoden písemné Tóry, která znamená jazyk Mojžíše.
Krásnější nad všechny syny lidské (Jafifit mi-Bnei Adam, יפיפת מבני אדם – doslova: krása tvoje od synů lidských) – zde se hovoří o Svaté Šchině, o tom, že Její krása pochází od lidí, z toho, že si lidé myslí, jakoby v Ní nic nebylo. Avšak Její krása se rodí právě z tohoto stavu.
Vlito kouzlo do úst tvých. Slovo „kouzlo“ označuje věc, která nemá žádnou zjevnou přednost, ale o to více přitahuje, a proto říkají, že má nějaké kouzlo.
Do úst tvých (Sfatecha, שפתיך) – ze slova Sof (סוף, konec, okraj) – jde tedy o stav, kdy člověk vidí celý svět od kraje do kraje.