98. Duchovním se nazývá věčné

Slyšel jsem v roce Tav-Šin-Chet (1948)

Duchovním se nazývá to, co nikdy nezmizí. Touha po potěšení v její současné formě přijímání pro sebe je nazývána materiální proto, že tuto formu ztratí a získá novou podobu – pro Stvořitele.

Reálnost místa v duchovním se ukazuje na místě reality, poněvadž každý, kdo tam dospěje, vidí na tomto místě stejný obraz. Na rozdíl od toho předpokládaná věc není nazývána skutečným místem, protože je to fantazie, kterou si každý představuje svým způsobem.

A říká se, že má Tóra 70 tváří, což znamená 70 stupňů. Na každém stupni se Tóra představuje v souladu se stupněm, na kterém se člověk nachází. Avšak svět je realita, takže každý, kdo se pozvedne na jeden ze 70 stupňů, z nichž je daný svět složen, postihuje totéž jako každý, kdo tohoto stupně dosáhl.

V kabalistických knihách se občas vyskytují vysvětlení frází z Tóry, jako je: „Tak řekl Abrahám Izáku…“ – a je vyjádřeno, o čem tehdy hovořili, a objasňuje se řečené. Ale vyvstává otázka: odkud je známo, co si navzájem říkali?

A je to známo proto, že kabalista porozuměl stupni, na kterém se nacházel Abrahám nebo někdo jiný, a proto vidí a ví totéž, co viděl a věděl Abrahám. Takže ví, co Abrahám řekl.

A to je důvod, proč mohou kabalisté vysvětlovat fráze z Tóry: vždyť také dosáhli stejné úrovně. A duchovní stupeň je realitou, kterou vidí každý, podobně jako všichni, kdož přijedou do města Londýna v Anglii, vidí to, co se v tomto městě nachází, a slyší, o čem se tam hovoří.