95. Odseknutí předkožky

Slyšel jsem na slavnostní hostině na počest Brit Mila v roce Tav-Šin-Gimel
(1943) v Jeruzalémě

Malchut se sama o sobě nazývá „nižší moudrostí“. Malchut připojená k Jesodu se nazývá vírou. Kolem Jesodu je obal, který se nazývá Arla, předkožka, jejíž role spočívá v oddělení Malchut od Jesodu, aby se s ním Malchut nemohla spojit.

Síla předkožky spočívá v tom, že nastiňuje člověku zobrazení, ve kterém nemá víra žádnou důležitost stejně jako prach. Toto se nazývá „Šchina v prachu“.

Když člověk odstraňuje tuto rušivou sílu, jež v něm vytváří představu, že je víra zbytečná, a on si naopak říká, že právě tato rušivá síla je v jeho očích nízká a nicotná stejně jako prach, pak se taková náprava nazývá „obřízka“. Tímto způsobem odsekne předkožku a hodí ji do prachu.

Tehdy se pozvedne Svatá Šchina a odkrývá se velikost víry. Takový stav se nazývá Ge’ula (spása), jelikož se člověk stává hoden pozvednout Šchinu z prachu.

Proto je nutné soustředit veškeré své úsilí na odstranění rušivé síly a získání víry. Pouze z víry pochází dokonalost. (A v tomto je možné se neustále zdokonalovat v závislosti na tom, nakolik chce člověk vírou proniknout do každé své jednotlivé touhy a analyzovat ji.)

Takové zdokonalování se nazývá „Omezit sám sebe na drobnou olivu a vejce“.¹

„Oliva“ je podobná tomu, co řekla holubice, kterou vypustil Noe: „Dávám přednost hořkému jídlu jako olivám, ale z nebes.“ „Vejce“ – podobně jako to, že v samotném vejci není nic živého, nyní v něm není vidět život, ačkoliv se z něho potom narodí něco živého. To znamená, že člověk omezuje sám sebe a upřednostňuje duchovní práci, přestože v něm vyvolává hořkost jako oliva a nevidí ve svém stavu ani ve své duchovní práci žádný život.

Avšak veškerá síla jeho práce vychází z toho, že chce pozvednout Šchinu z prachu. A v důsledku této práce se člověk stává hoden spásy a jídlo, které se mu dříve zdálo hořké jako oliva a zbavené života jako vejce, je v jeho očích plné Vyššího života a sladkosti.

Proto je řečeno: „Proselyta (Ger) je jako novorozené dítě,“ protože je povinen podstoupit obřízku (Brit Mila) a tehdy chápe veselí. Z toho důvodu se v tradiční proceduře Brit Mila, když je nemluvněti odříznuta předkožka, radují všichni blízcí, ačkoli dítě trpí, jelikož věří, že se raduje duše dítěte. Také při vykonání duchovní činnosti Brit Mila by se měl člověk radovat navzdory pocitu utrpení, protože věří, že se raduje jeho duše, která prochází těmito nápravami.

Všechna duchovní práce člověka by měla být v radosti. Vychází to ze samotného prvního Přikázání, které je člověku dáno a je vykonáváno jeho rodiči s radostí. S radostí musí být plněno i každé další Přikázání.