93. Ploutve a šupiny
Slyšel jsem v roce Tav-Šin-Hej (1945)
Mudrci je řečeno, že pokud jsou šupiny, tak jsou i ploutve, ale pokud jsou ploutve, ještě není známo, zda jsou šupiny.
Šupiny (Kaskeset, קשקשת) – ze slova Kuši’ot (קשיות, otázky). A slovo Kuši’a (קשיה, otázka) pochází ze slova Koši (קושי), obtíž, která vzniká v práci „pro Stvořitele“. To znamená, že šupiny (Kaskeset) jsou Kelim, do kterých jsou přijímány odpovědi na otázky, protože odpovědi nejsou cítěny vnějším rozumem, ale vnitřním. Vnitřní rozum je Vyšší světlo, které naplňuje člověka, a teprve potom se v něm utiší všechny jeho otázky.
Proto, čím více má člověk otázek, tím více jej poté ve stejné míře naplňuje Vyšší světlo, poněvadž jsou Kaskeset známkou čistoty a napravenosti. Vždyť pouze tehdy, má-li člověk Kaskeset, může dospět k tomu, aby se očistil (od egoistických požadavků), protože se chce zbavit otázek. A dělá všechno, co je v jeho silách, aby se očistil a stal se hoden Vyššího světla.
Snapir (סנפיר, ploutev) je také známkou čistoty (altruismu, „pro Stvořitele“). Protože Snapir pochází ze slov Sone-Pe-Or1. Vždyť pokud má člověk otázky, je to proto, že v sobě chová nenávist k Vyššímu světlu. Ale pokud má Snapir, není nutné, aby měl otázky. Vždyť možná nenávidí Vyšší světlo nikoliv z toho důvodu, že ho přemáhají složité otázky, nýbrž proto, že touží po potěšení a domnívá se, že se mu v žádném případě nepodaří se napravit a pozvednout.
Z toho důvodu jsou známkami čistého Kli právě Snapir a Kaskeset společně – když má člověk rybu2. Vždyť ryba je maso oděné v ploutvích (Snapir) a šupinách (Kaskeset), což znamená, že v těchto dvou známkách čistoty svítí Vyšší světlo. Avšak pokud člověk jakoby vynakládá úsilí, studuje, ale nemá žádné otázky proti práci „pro Stvořitele“, znamená to, že také nemá známky čistoty, nápravy, protože známkami očištění jsou především otázky proti duchovnímu.
A když nemá žádné otázky, Vyšší světlo se v něm nemá kde usídlit. Vždyť nemá žádný důvod, který by ho nutil, aby se naplnil Vyšším světlem, protože i bez Vyššího světla vidí sám sebe v dobrém stavu.
Proto Faraon, král Egypta, který si přál ponechat syny Izraele pod svou nadvládou, nařídil, aby jim nevydávali slámu (Kaš, קש), ze které dělali cihly. (Jak je řečeno: „A odebral se lid sbírat slámu…“) Vždyť v tomto případě v člověku nikdy nevznikne potřeba, aby ho Stvořitel z tohoto nečistého stavu vyvedl do napraveného.3