91. Podstrčený syn

Slyšel jsem 9. den měsíce Nisan v roce Tav-Šin-Chet (18. dubna 1948)

Kniha Zohar vypráví o Rúbenovi, synovi Lei. A když byl Jákob s Leou, představoval si Ráchel. Pravidlo však říká, že pokud myslel na jinou, ​​potom se dítě narozené za takových poměrů nazývá „podstrčené“.

Kniha Zohar vysvětluje, že Jákob myslel na Ráchel a byl si jist, že je s Ráchel, a „podstrčený“ by se nazýval syn, kdyby myslel na Ráchel, ale ve skutečnosti by byl v té době s Leou a věděl o tom. A jestliže myslel na Ráchel a byl si jist, že je s Ráchel, narozený není považován za „podstrčeného“.

Smysl tkví v tom, že duchovní stupně vzájemně souvisejí jako příčina a následek, jako pečeť a otisk: každý nižší stupeň je otisk Vyššího. A pečeť a otisk mají vždy protikladné vlastnosti. Takže to, co se ve světě Bri’a nazývá nečistá touha (Klipa, egoismus), je v nižším světě Jecira považováno za čistou touhu (K’duša, altruismus, Svatost). A to, co je považováno za nečistou sílu ve světě Jecira, je považováno za čisté ve světě Asija.

Když spravedlivý dosáhne nápravou svých přání určité duchovní úrovně, splyne s jejími čistými vlastnostmi. A pokud během své duchovní práce myslí na jiný duchovní stupeň, na kterém je považováno za nečisté to, co se zde považuje za čisté, pak následek, který se zrodil z takové činnosti (jednoty), se nazývá „podstrčený“, protože jsou to stupně jeden ke druhému protikladné svými vlastnostmi.

Ale Jákob, jenž myslel na Ráchel, přemýšlel o čisté vlastnosti „Ráchel“ a během činnosti si také myslel, že to byla ve skutečnosti „Ráchel“, a proto byl v myšlenkách i v činnosti na jednom stupni „Ráchel“ – takže se zde neúčastní žádná vlastnost „Lea“, což znamená, že se nejedná o „podvrh“.