87. Šabat Škalim
Slyšel jsem 26. den měsíce Adar v roce Tav-Šin-Chet (7. března 1948)
Ba’al HaSulam vyprávěl, že při Šabat Škalim před svěcením Šabatu je v Polsku zvykem, že v Sobotu nazvanou Šabat Škalim přijíždějí všichni bohatí lidé ke svým duchovním učitelům, aby od nich dostali minci.1
A to je proto, že bez Škalim není možné zničit a vymazat Amáleka. Vždyť dříve, než člověk obdrží Škalim, ještě v něm není nečistá síla Amálek (Klipat Amálek). Ale když vezme Škalim, ukáže se mu obrovská Klipa nazvaná „Amálek“ a teprve tehdy začne práce na vymazání Amáleka. A před tím člověk nemá co mazat.
A jako dodatek uvedl prohlášení Magida z Koženic o závěrečných slovech modlitby při Jom Kipur: „Ty jsi na počátku oddělil člověka (překládá se jako ‚od hlavy‘) a poznáváš ho stojícího před Tebou.“ Zeptal se na to Magid: „Jak je možné stát bez hlavy?“ To znamená, že se hlava odděluje od člověka, a jak je to možné? A vysvětlení je, že „Budeš počítat podle hlav všechny syny Izraele“ (Šimon 30). A hlavu získají pod podmínkou, že dají polovinu šekelu, a díky tomu se stávají hodni hlavy.
A potom se zeptal… Proč je na hostinu připravováno více vína než jídla? To není správné! Vždyť je ustanoveno, aby „jídlo převažovalo nad pitím“. Protože pití pouze doplňuje jídlo, jak je řečeno: „Pojedl a nasytil se a požehnal.“ To se však nestane, pokud pití převažuje nad jídlem. A jde o to, že jídlo znamená Chasadim a pití je Chochma.
A také řekl, že Šabat před příchodem měsíce Adar obsahuje celý měsíc Adar. Proto „když nadchází Adar, násobí se radost“. A řekl, že je rozdíl mezi Šabatem a svátečním dnem. Šabat znamená lásku a svátek znamená radost. A rozdíl mezi radostí a láskou spočívá v tom, že láska existuje sama o sobě a radost je pouze následek, který se rodí z nějaké příčiny. A tato příčina obsahuje podstatu a důsledkem je pouze produkt této podstaty. Proto je Šabat nazýván „láskou a touhou“ a svátek „radostí a veselím“.
Vysvětlil také odpověď, kterou dal rabi Jochanan Ben Zakaj své ženě, když řekl: „Jsem jako ministr před Králem a on, rabi Chanina Ben Dosa, jako otrok před Králem, a proto má možnost se modlit.“ A zdálo by se, že by to mělo být naopak! Vždyť ministr má více příležitostí vyjádřit svůj názor Králi než otrok.
Jde však o to, že „ministrem“ se nazývá někdo, kdo již získal Osobní vedení Shora. A proto nevidí, že je modlitba nutností; vždyť je všechno v pořádku. Zatímco „otrokem“ je nazýván ten, kdo se nachází na stupni odměny a trestu. A ten má možnost se modlit, neboť vidí, že v něm je ještě něco, co potřebuje nápravu.
A dodal vysvětlení z článku Talmudu (Bava Mecia 85a), kde se vypravuje, jak vedli jedno telátko na jatka. Jak šlo, zabořilo hlavu do lemu oděvu rabína a zaplakalo. Rabín mu řekl: „Jdi, vždyť pro toto jsi byl stvořen.“ Řekli: „Za to, že se neslitoval, přijde k němu utrpení.“
„Pro toto jsi byl stvořen“ – znamená Osobní vedení, ke kterému není možno něco přidat nebo z něho odebrat a kde se utrpení také přijímá jako požehnání. A proto na sebe přitáhl utrpení. A Gemara říká, že se spasil od utrpení tím, že řekl: „A milosrdenství Jeho – na všech Jeho stvořeních.“ (Žalm 145)
Jednoho dne služebnice rabína zametala dům a vymetla krysy, které tam byly. Řekl jí: „Nech je!“ Je napsáno: „A milosrdenství Jeho – na všech Jeho stvořeních.“ Vždyť tehdy pochopil, že modlitba zůstává navěky, a proto se mu ukázala možnost se modlit. A z toho důvodu od něho toto utrpení odešlo.
A na konci Svatého Šabatu vysvětlil, co je řečeno v Knize Zohar: „Vždyť na Jákoba padl výběr Stvořitele.“ Kdo vybral koho? A Kniha Zohar odpovídá, že „Stvořitel vybral Jákoba“ (Genesis 161, 2). Ale Kniha Zohar se ptá: „Jestliže Stvořitel vybral Jákoba, ukazuje se, že Jákob neudělal nic, takže to bylo Osobní vedení Shora?“ Kdyby si vybíral Jákob, vyšlo by najevo, že Jákob jednal, tudíž se nachází v podmínkách odměny a trestu.
A on odpověděl, že zpočátku by člověk měl kráčet cestou odměny a trestu. A když završí etapu odměny a trestu, bude hoden vidět, že vše bylo v důsledku toho, že je osobně veden a „Jen On sám koná a bude konat všechny činy“. Avšak Osobní vedení není možné pochopit dříve, než člověk završí svou práci ve stádiu odměny a trestu.
A v neděli v noci po lekci vysvětlil lstivost Jákobovu, o které je napsáno: „Přišel bratr tvůj s podvodem.“ (Genesis 27) A samozřejmě tady žádný podvod nebyl, neboť by o Jákobovi nebylo napsáno: „Vyvolený z Praotců“, pokud by byl podvodníkem. A jeho důvtip se vysvětluje tím, že člověk používá moudrost (Chochma), avšak nikoliv kvůli samotné moudrosti (Chochma), ale aby z ní vytěžil nějaký přínos, který nutně potřebuje. A vidí, že toho není možné dosáhnout přímou cestou. Proto pro dosažení nezbytného používá nějakou moudrou lstivost (Chochma). To se nazývá velká moudrost (Chochma).
V tomto smyslu se říká: „Důvtipný rozumem“, což znamená, že ovládá moudrost (Chochma) zásluhou rozumu. Vždyť si nepřeje získat moudrost (Chochma) kvůli samotné moudrosti (Chochma), ale kvůli něčemu úplně jinému, a to jej nutí přitáhnout světlo Chochma. Znamená to, že chce přitáhnout Chochmu, aby bylo dodáno světlo Chasadim.
Vždyť předtím, než Chasadim získají Chochmu, pobývají v malém stavu (Katnut). Ale poté, co člověk přitáhne světlo Chochma, a navzdory tomu dává před světlem Chochma přednost Chasadim, stává se Chasadim mnohem důležitější než Chochma. A to se nazývá stupněm GaR de-Bina, když používá Chasadim na základě své vlastní volby. A je to označováno za „moudrost díky rozumu“, protože v JiŠSUT2 se odhaluje Chochma na úrovni VaK a v Aba ve-Ima se Chochma odkrývá zpoza toho, že dávají přednost Chasadim a že s Chasadim setrvávají.
Avšak ačkoli Bina znamená nápravu Chafec Chesed (חפץ חסד, toužící pouze odevzdávat), není tím míněno, že si ona sama vybírá Chasadim, poněvadž působí Cimcum Bet (druhé zkrácení), ve kterém není světlo Chochma. Kdežto ve velkém stavu (Gadlut), když přichází světlo Chochma, již používá Chasadim na základě svého vlastního výběru.