Lekce 6: Uzavření smlouvy v Desítce
Článek lekce: Rabaš. Článek č. 31 (1987) Co je uzavření spojenectví v duchovní práci > >

Další úryvky ze zdrojů jako příprava na Lekci 6

1. Rabaš. Článek 3 (1987) „Celý Izrael má podíl v budoucím světě“

„Pokud oba chápou, že by bylo správné, aby se navzájem milovali, proč bychom měli uzavírat spojenectví? K čemu by to bylo, kdybychom jednali, jako bychom uzavřeli dohodu? A co by nám to přineslo?“
A on říká: „To přináší, že to, že uzavřeli spojenectví – je myšleno, že protože se může stát, že se objeví něco, co je schopno je rozdělit, uzavírají spojenectví již teď. Neboť jak chápou nyní – když mezi nimi panuje láska a vzájemná podobnost – toto spojenectví musí být dodržováno, aby, i když se později objeví věci vedoucí k rozdělení, pouto, které nyní budují, bylo věčné.“
A podle toho je třeba říci, že pokud se později objeví věci, které je opravdu mají rozdělit, je třeba říci, že každý musí jít výše rozumu, říkat, že se nedívají na to, co vidí v rozumu, ale jdou výše rozumu. A jen tak může být spojenectví dodrženo a mezi nimi nedojde k rozdělení.

2. Rabaš. Článek 9 (1984) „Člověk by měl vždy prodávat trámy svého domu“

Pokud se oba navzájem milují, pak si nepochybně dělají dobro, a je samozřejmé, že když mezi nimi není láska, a z nějakého důvodu tato láska ochabla, nepochybně si nedělají dobro. V takovém případě, jaký je přínos uzavření smlouvy mezi nimi?

Vysvětlení je, že smlouva, kterou uzavírají, není pro současnost, protože nyní, když mezi nimi je cítit láska, není smlouva potřeba. Smlouva byla uzavřena s původním záměrem pro budoucnost. To znamená, aby si o nějaký čas později, až už možná nebudou cítit lásku tak, jako teď, stále udržovali stejný vztah jako dříve. A proto byla smlouva uzavřena.

A co se týče našich problémů, i když nyní necítí lásku, jakou cítili, když byla skupina založena, každý musí přesto překonat svůj vlastní rozum a jít výše rozumu. A pak se díky tomu vše napraví. A každý bude soudit přítele podle jeho zásluh.

3. Ba’al HaSulam. Šamati 76. „Ke každé oběti přidej sůl“

Když jeden druhému činí dobré, kdy mezi nimi vládne přátelství a láska, není nutné, aby uzavírali dohodu nebo spojenectví. Zároveň však vidíme, že je obvyklé uzavírat dohody a spojenectví právě v době, kdy mezi lidmi vládne láska, která je jasně vyjadřována jejich jednáním, jelikož se dohody a spojenectví neuzavírají pro přítomnost, ale pro budoucnost. A pokud se v budoucnu jejich vztahy zhorší a oni spolu navzájem nebudou celým srdcem, pak existuje předem dojednaná dohoda, která jim ukládá, aby si vzpomněli, že mezi sebou uzavřeli spojenectví proto, aby jejich vzájemná láska zůstala zachována i nyní.

A v tom tkví smysl řečeného: „Ke všem svým obětem Mně přidávej sůl.“ To znamená, že veškeré úsilí a oběti v práci pro Stvořitele musí být doprovázeny uzavřením „Spojenectví soli – věčného před Stvořitelem“.

4. Rabaš. 738. „Spojenectví soli“

Pojem spojenectví je v rozporu s rozumem. Vždyť když jeden bere dobré věci od druhého, měli by uzavřít spojenectví.
Uzavření spojenectví je potřeba právě tehdy, když má každý stížnosti a požadavky vůči druhému, a tehdy může dojít ke hněvu a neshodám. V té době je spojenectví, které uzavřeli, zavazuje udržovat mezi nimi lásku a jednotu. Vždyť existuje pravidlo, že v kdykoli, kdy se u jednoho objeví touha a snaha ublížit druhému, mají si připomenout spojenectví, které mezi sebou uzavřeli.
A to je zavazuje udržovat lásku a mír. A v tom je význam slov: „Ke každé své oběti přidej sůl“, tj. každé přiblížení v práci Stvořitele musí být prostřednictvím spojenectví soli, což je celým základem.

5. Rabaš. 471. „Dnes zde všichni stojíte – 2“

Když člověk cítí lásku ke Stvořiteli, uvědomuje si v tuto chvíli, že by měl kvůli lásce ke Stvořiteli opustit jiné druhy lásky. Později, když ho probuzení opustí a už necítí lásku ke Stvořiteli, chce se vrátit k jiným druhům lásky, které se již rozhodl opustit.

Tehdy musí člověk dodržovat spojenectví a jednat stejně, jako když cítil lásku ke Stvořiteli, a to navzdory skutečnosti, že nyní nic necítí. A zde musí být práce prováděna povinně, aby se podřídil spojenectví, které uzavřel dříve. 

6. Rabaš. Článek 9 (1984) „Člověk by měl vždy prodávat trámy svého domu“

Pokud je tato společnost založena určitými lidmi, v okamžiku, kdy se sešli, jistě byl někdo, kdo chtěl založit právě tuto skupinu, a bezpochyby prověřil tyto lidi, zda jsou k tomu vhodní. Tedy, že v každém z nich jsou jiskry lásky k bližnímu. Avšak jiskra nemůže zapálit světlo lásky, aby zářilo každému jednotlivci. Proto tehdy souhlasili, že díky jejich spojení vznikne ze všech jisker jeden velký plamen.
A proto i nyní, poté co o ně pečoval, musí překonat [sám sebe] a říci, že stejně jako tehdy, když byla tato společnost založena, byli všichni jedné mysli – že člověk by měl jít cestou lásky k bližnímu – tak je to i nyní. A v okamžiku, kdy všichni budou soudit každého podle jeho zásluh, všechny jiskry se znovu rozhoří a opět bude jeden velký plamen.

7. Rabaš. Dopis 5

Musíme zvyšovat lásku k přátelům. A není možné dosáhnout trvalé lásky jinak než prostřednictvím splynutí. Jinými slovy, aby se oba spojili v pevném spojení. A to může nastat pouze tehdy, pokud se pokusíte odstranit „oděv“, ve kterém je umístěná vnitřní duše, a tento oděv se nazývá láska k sobě. A právě tento oděv odděluje dva body. Ale pokud se jde přímou cestou, pak dva body, které vypadají jako dvě linie, které se navzájem popírají, se sjednocují ve střední linii, která obsahuje obě linie dohromady.  

A když pocítíte, že jste ve válce, každý pozná a pocítí, že potřebuje pomoc přítele, a bez něj i jeho vlastní síla slábne. Tehdy, pokud pochopíte, že je třeba zachránit svůj život, každý přirozeně zapomíná, že má tělo, o které se musí postarat, a oba se spojují jednou myšlenkou, jak a čím zvítězit nad nepřítelem.

8. Rabaš. Článek 34 (1989) „Co je mír v duchovní práci“

Je řečeno: „Jako výhoda světla z temnoty.“ Tedy není možné získat světlo, pokud není nedostatek a potřeba světla.
Proto, když člověk vidí, jak vlastnosti národů světa v něm odporují Stvořiteli, a člověk nemůže snášet nepřítele Izraele v sobě – tehdy závidí Stvořiteli, a nevšímá si žádných pádů, které má, a dělá vše, co může, a obrací se ke Stvořiteli, aby mu pomohl, aby mohl zvítězit nad hříšníky, kteří jsou v něm.
A díky tomu, že překonává sám sebe a neutíká z bojiště, dává mu Stvořitel spojenectví. Tedy uzavírá s ním spojenectví, aby mezi ním a Stvořitelem byl mír, díky tomu, že přijímá dar od Stvořitele – kelim odevzdání. A toto se nazývá uzavření spojenectví.

9. Z listiny skupiny Ramchala, Padua, 1731

Toto jsou slova spojenectví, která přijali členové skupiny, podepsaní níže, že je budou plnit pro sjednocení Stvořitele a Jeho Šchiny, neboť všichni se stali jako jeden člověk při plnění této práce, práce Stvořitele, aby byl každý z nich považován za všechny ve vztahu k celé této práci. A toto přijali na sebe: Aby toto studium nebylo pro získání odměny ani z hlediska očekávání odměny, ani z hlediska myšlenek, a hrozné pomyslet, ani jiného prospěchu, ale pouze pro nápravu svaté Šchiny a pro nápravu celého Izraele, národa Stvořitele – aby přinesli potěšení svému Stvořiteli. A nebudou mít za to žádnou odměnu, kromě toho, že budou mít možnost vykonat další nápravy, takové a jiné, a pro sjednocení Stvořitele a Jeho Šchiny, a pro nápravu celého Izraele.

Aby toto studium nebylo považováno u nikoho z přátel za osobní nápravu – ani jako odpuštění hříchů, pouze aby měl dokonalý záměr pro nápravu svaté Šchiny a pro nápravu celého Izraele.

10. Zohar pro všechny. Acharei Mot. Článek „Jak dobré a jak příjemné“

A vy, přátelé, kteří zde jste, tak jako jste byli v blahosklonné lásce předtím, tak i nyní a i nadále se nerozlučujte jeden s druhým, dokud Stvořitel nebudete mít radost spolu s vámi a nevyhlásí nad vámi mír, a díky vám nastane mír ve světě. To je smysl výroku: „Pro bratry mé a mé bližní prosím míru s vámi.“