Lekce 4: Arvut v desítce  
Článek lekce: Rabaš. Článek č. 19, 1984. Dnes všichni předstoupíte > >

Další ukázky ze zdrojů jako příprava na Lekci 4

1. Ba’al HaSulam. „Vzájemná záruka“

A v tom spočívá podstata záruky, když se celý Izrael stali ručiteli jeden za druhého. Neboť Tóra jim nebyla dána, dokud každý z Izraele nebyl dotázán, zda souhlasí přijmout na sebe přikázání lásky k bližnímu v rozsahu slov „Miluj bližního svého jako sebe sama“ v plném rozsahu [...]
Jinými slovy, každý člověk z Izraele musí přijmout na sebe péči a práci pro každého člověka z národa, aby naplnil všechny jeho potřeby, ne méně než je uloženo v člověku starat se o vlastní potřeby.
A poté, co celý národ jednomyslně souhlasil a řekl: „Uděláme a uslyšíme“, stal se každý člověk z Izraele ručitelem za to, že nikomu z národa nebude chybět cokoli, a tehdy byli hodni přijetí Tory, ale ne dříve.

2. Ba’al HaSulam. „Vzájemná záruka“

V této obecné záruce je každý člověk z národa osvobozen od všech starostí o potřeby svého vlastního těla a může plně vykonávat přikázání „Miluj bližního svého jako sebe sama“ a dávat vše, co má, každému, kdo potřebuje, protože se již nebojí o existenci svého vlastního těla. Vždyť ví a je si jistý, že kolem něj je 600 000 milujících a věrných lidí, připravených se o něj postarat.

3. Ba’al HaSulam. „Vzájemná záruka“

Mudrc vysvětlil podstatu záruky podobenstvím o dvou lidech plujících v lodi. Jeden z nich začal vrtat díru pod sebou. Řekl mu druhý: „Proč vrtáš?“ Odpověděl: „Co tě to zajímá? Vrtám přece pod sebou, ne pod tebou!“ Řekl mu: „Blázne! Vždyť oba v této lodi zahyneme, společně!“

4. Ba’al HaSulam. „Vzájemná záruka“

Záruka jednoho za druhého platí jak v oblasti dodržování, tak i nedodržování.
Neboť v oblasti dodržování, tj. pokud zachovávají záruku až do té míry, že každý pečuje a naplňuje všechny potřeby přátel – dochází k tomu, že díky tomu mohou vykonávat Tóru a přikázání dokonalým způsobem, tj. přinášejí potěšení svému Stvořiteli. [...]
A stejně tak v oblasti nedodržování – tj. pokud část národa nechce zachovávat záruku a touží být ponořena v egoistické lásce, nutí zbytek národa zůstat ponořen v jejich špíně a nízkosti, nenacházejíc žádnou cestu, jak se dostat ze svého špinavého stavu.

5. Sbírka zákonů (Chošen ha-Míšpat). Zákony záruky

Právě prostřednictvím vzájemné záruky, kdy jsou všichni považováni za jeden celek, je dosaženo hlavního cíle plnění Tóry. Neboť hlavní věc v lásce a jednotě – je ve vztahu k touze, kdy každý naplňuje svého přítele, a mezi nimi není žádný rozdíl v touze, a všichni se začleňují do jedné touhy, čímž se začleňují do touhy Vyššího, což je konečné sjednocení.

6. Rabaš. Dopis 42

Je napsáno: „A rozmístil se národ [proti hoře] jako jeden člověk v jednom srdci“, což znamená, že všichni měli jeden cíl – ve prospěch Stvořitele. A je třeba pochopit, jak je možné být „jako jeden člověk v jednom srdci“, vždyť je známo, že mudrci řekli: „Tak jako tváře jejich nejsou podobné jedna druhé, tak ani názory jejich se nepodobají jeden druhému“ – a jak mohou být „jako jeden člověk v jednom srdci?“ 

Odpověď: pokud říkáme, že se každý stará o svou vlastní potřebu, ukazuje se, že není možné být „jako jeden člověk“, vždyť „si nejsou podobní“. 

Avšak jestliže každý zruší svou vlastní moc a všichni se starají jen o prospěch Stvořitele – pak již neexistují jejich osobní názory, protože je všechno osobní anulováno, a oni všichni vstoupili pod vládu Jediného.

7. Noam Elimelech, Sbírka Růže (Likutej Šošana)

Člověk se musí vždy modlit za přítele, protože pro sebe toho moc udělat nemůže, stejně jako se vězeň sám nemůže vysvobodit z vězení. Ale za přítele dostává odpověď rychle. A každý by se měl modlit za přítele. A ukazuje se, že každý pracuje pro druhého, dokud všichni nedostanou odpověď. [...]

Záruka ‘arevim’ jeden za druhého znamená „sladkost“ ‘arivin’, [...] protože si navzájem oslazují svými modlitbami, když se modlí – každý za svého přítele, a díky tomu dostávají odpověď.

8. Rabaš. Článek 15 (1986) „Modlitba mnohých“

Rada zní prosit za celou společnost, tj. o vše, co cítí, že mu chybí, a prosit o naplnění. Neměl by říkat, že je vyloučen ze společnosti, tj. že má nárok na více věcí, než má celá společnost. Ale „uprostřed svého lidu přebývám“. Tedy prosím za celou společnost, protože chci dosáhnout stavu, kdy se nebudu starat o nic pro sebe, ale [budu se starat] jen o potěšení Stvořitele. V tom případě, jaký je pro mě rozdíl v tom, zda Stvořitel přijímá potěšení ode mně, nebo zda může přijímat stejné potěšení od ostatních?
Tedy prosí Stvořitele, aby nám dal takové porozumění, které se nazývá „vše pro nebesa“, což znamená, že si bude jistý, že se neklame v tom, že chce odevzdávat Stvořiteli. Neboť je možné, že ve skutečnosti myslí jen na svou egoistickou lásku, tj. aby cítil dobro a potěšení.

9. Rabaš. Článek 4 (1984) „Nechť člověk pomůže svému bližnímu“

Existuje jedna vlastnost, která je společná všem - nálada. Je řečeno: „úzkost v srdci člověka - ať o tom vypráví ostatním.“ Neboť ani bohatství, ani moudrost ani podobné věci nepomohou zůstat v povznesené náladě. 

Člověk je schopen pomoci druhému, právě když vidí, že je přítel v zoufalství. Je řečeno: „člověk se sám nemůže vysvobodit z vězení“ - ale přítel dokáže probudit povznesenou náladu.

Jinými slovy, přítel ho pozvedá ze stavu, ve kterém se nachází, do stavu ducha života a člověk znovu začíná získávat důvěru v život a bohatství. A začíná cestu, jako by teď měl svůj cíl blízko.

Z toho vyplývá, že by každý měl přemýšlet a starat se o to, jak může pomoci příteli, aby mu dal dobrou náladu. Pokud jde o náladu, každý může najít u přítele místo nedostatku, které je schopen naplnit.

10. Ramchal. Drušei 24 Kišutej Kala (Ozdoby nevěsty)

„Jsi tak krásná, přítelkyně moje. Každá duše bude chválit Stvořitele.“ Ale aby bylo dosaženo dokonalosti, je třeba, aby se k ní připojily i ostatní duše, které všechny v ní vytvoří jeden celek, a Šchina zazáří ve velké nápravě. A tehdy se uskuteční řečené: „Jsi tak krásná, přítelkyně moje“, a nezůstane žádná vada, protože díky síle vzájemné záruky člověk vykonává nápravy pro druhého, a tak se napravuje všechno.