Lekce 2: Vy jste Mě stvořili

Článek k lekci: Rabaš. Článek č. 25, 1985. Ve všem je třeba rozlišovat mezi světlem a nádobou > >

Další výňatky ze zdrojů jako příprava k 2. lekci

1. Rabaš. Dopis 76

„Pokud budete jednat podle Mých zákonů a budete zachovávat Má přikázání a budete je vykonávat.“ A kniha Zohar se ptá: „Poté, co už bylo řečeno ‚budete jednat‘ a ‚budete zachovávat‘, proč je ještě řečeno ‚a budete je vykonávat‘?“ A odpovídá: jde o to, že ten, kdo plní přikázání Tóry a jde Jeho cestami, jako by Ho nahoře stvořil. Řekl Stvořitel: „Jako byste Mě stvořili.“ A v tom je smysl slov „a budete je vykonávat“ – „jako byste Mě stvořili“.

2. Rabaš. 588. „Malchut vyššího se stává Keterem nižšího“

 V knize Zohar je vysvětleno: „‚A budete je vykonávat‘ se nemá číst jako ‚je‘ (otam), ale jako ‚vy‘ (atem), jako byste je vykonali.“ A v komentáři Sulam je vysvětleno, že díky potřebě, aby je Stvořitel naplnil, nižší odhalují Dávajícího skrze to, že přijímají dobro od Vyššího. Zároveň, pokud přijímající od Dávajícího nic nepřijímá, odkud by mohl vědět, že existuje Dávající? A to se nazývá: „Z Tvých činů Tě poznáváme.“

3. Rabaš. Článek 30 (1990) „Co znamená, že zákon a právo jsou jménem Stvořitele v duchovní práci“

Je řečeno: „Avšak ten, kdo plní přikázání Tóry a jde po Jeho cestách, jako by Ho nahoře stvořil.“ Řekl Stvořitel: „Jako byste Mě stvořili.“ A oni Ho ustanovili. Proto „a vykonáte je“ je zákonem a ustanovením, a to je Zeir Anpin a Malchut. To znamená, jak bylo řečeno výše, že díky plnění přikázání Tóry a chození po Jeho cestách člověk přivádí ke kořeni své duše, tj. k Malchut nahoře, aby byla pro odevzdání podobná Zeir Anpinu, a to se nazývá „sjednocení“.
Vyplývá z toho, že smysl slov „a vykonáte je“ znamená uskutečnit toto sjednocení Zeir Anpinu a Malchut, které se nazývají „zákon a ustanovení“. A nazývá se to také „sjednocení Stvořitele a Jeho Šechiny“. A to je čin, který jsou stvoření povinna vykonat.
Vychází tedy, že jelikož se jedná o dvě jména, musí stvoření toto sjednocení vykonat, aby se stala jedním. A když všechna stvoření dosáhnou své dokonalosti, tj. když každý napraví kořen své duše, tehdy se naplní: „V onen den bude Stvořitel a Jeho jméno jedno.“ A to je ten čin, o němž je řečeno: „A vykonáte je.“

4. Rabaš. Dopis 76

 Hlavním cílem studia Tóry a plnění přikázání je přitáhnout odhalení světla Jeho Tváře dolů. A to je ve smyslu „světlo v Ní vrací ke Zdroji“, což se odhaluje skrze volbu a tehdy, když se člověk věnuje Lišma. A tehdy se naplní to, co řekl rabi Meir: „Tomu, kdo studuje Tóru Lišma, se odhalují tajemství Tóry“ atd. Což znamená, že se dole odhaluje Království Stvořitele. A to je smysl řečeného: „a budete je vykonávat – jako byste Mě stvořili“.

5. Rabaš. Článek 47 (1991) „Co znamená, že pravá a levá si v duchovní práci odporují“
Je řečeno: „A vykonáte je“, protože se začíná činem a činem se také končí. Avšak mezi nimi je rozdíl. Totiž do té doby, než člověk dosáhne odevzdávajících kelim, nebo poté, co jich dosáhne. To znamená, že skrze činy si zaslouží kelim, a poté skrze činy si zaslouží světlo. A to se nazývá: „Abyste pochopili vše, co budete konat.“ To znamená, že poté si zaslouží vlastnost: „postihnou a poznají Mne“.

6. Rabaš. 940. „Bod v srdci“
Když byl zničen Chrám, bylo řečeno: „A udělají Mi Chrám a Já budu přebývat v nich.“ Tím se míní bod v srdci, tj. musí existovat místo Chrámu, aby v něm mohlo přebývat světlo Stvořitele, jak je řečeno: „a Já budu přebývat v nich“. Proto se má člověk snažit vybudovat svou stavbu svatosti.
A tato stavba musí být způsobilá k tomu, aby do ní vstoupilo Vyšší dobro, které se nazývá dobrem předávaným od Dávajícího k přijímajícímu. Avšak, jak je známo, podle pravidla musí existovat podobnost formy mezi Dávajícím a přijímajícím, tj. i přijímající musí být v záměru pro odevzdání, podobně jako Dávající.
A to se nazývá stav činu, jak je řečeno: „A udělají Mi Chrám“, kde je čin uložen na kli, a nikoli na světlo. Neboť světlo náleží Stvořiteli a pouze čin náleží stvořením.

7. Rabaš. 557. „Ohledně odraženého světla“
Vyšší světla jsou pro člověka již připravena, a to se nazývá: „více než tele chce sát [mléko], kráva ho chce nakrmit“. My potřebujeme pouze kli. A kli se po omezení nazývá „clona (masach) a odražené světlo“. A ono je spojovacím [článkem] mezi Vyšším a nižším, tj. jeho pomocí se nižší spojuje s Vyšším.
Zároveň, když toto spojení neexistuje, nižší nemůže vidět Vyššího a považuje se, že Vyšší vůči nižšímu jakoby vůbec neexistuje v realitě. Proto v té míře, v jaké člověk začíná pracovat pro nebesa, získává také spojení s Vyšším světlem, a velikost tohoto spojení určuje velikost jeho dosažení.

8. Rabaš. Článek 26 (1986) „Blízká cesta a vzdálená cesta“
Můj otec a učitel Ba‘al HaSulam řekl, že místo, kde se Stvořitel odhaluje, se nazývá Šechina (Příbytek), a Stvořitel se tehdy nazývá Přebývající (Šochen). Avšak tak je nazýván pouze na místě, kde je ten, kdo Ho odhaluje. V takovém případě, řekl Ba‘al HaSulam, Šochen a Šechina nejsou dvě věci, ale jedna.
Jinými slovy, Šochen je světlo bez kli a Šechina je místo, kde se Stvořitel odhaluje. Co tedy je na místě, kde se Stvořitel odhaluje? Pouze On, a nic jiného. Avšak, jak je řečeno, existují pojmy světlo a kli – jinými slovy, existuje kli, které světlo dosahuje.
Z toho plyne, co je to za místo, které si Stvořitel zvolil, aby tam upevnil Své jméno? Podle moudrosti kabaly musíme napravit své kelim přijímání, abychom přinesli potěšení Stvořiteli. Podstata zde spočívá v podobnosti formy, díky níž se na tomto místě odhaluje jméno Stvořitele.

9. Rabaš. Dopis 76
Je známo, že „celá země je plná Jeho slávy“. A tak má každý člověk věřit, jak je řečeno: „Nebe i zemi naplňuji Já“. Avšak Stvořitel činí skrytí, aby to nebylo možné vidět, a to proto, aby existovala volba, a tehdy je místo pro víru – věřit, že Stvořitel „naplňuje všechny světy a vládne všem světům“.
A poté, co se člověk zabývá Tórou a přikázáními a plní přikázání volby, Stvořitel se člověku odhalí a tehdy vidí, že Stvořitel vládne světu.
Vyplývá z toho, že tehdy člověk „ustanovuje Krále“, aby nad ním vládl. To znamená, že člověk cítí Stvořitele jako toho, kdo řídí celý svět. A tehdy se to nazývá, že člověk ustanovuje Stvořitele Králem nad sebou. Protože po celou dobu, dokud člověk k tomuto pocitu nedospěl, je království Stvořitele ve skrytí.
A o tom říkáme: „V ten den bude Stvořitel jeden a Jeho jméno jedno“, to znamená, že se nad námi odhalí sláva Jeho království.

10. Ba‘al HaSulam. Šamati 57 „Přibliž ho k přání Stvořitele“

Musíme Nahoře probudit přání nám dávat. Takže nestačí, že máme touhu přijmout, ale také Nahoře musí být dobrá vůle Dárce dát. 

A ačkoli má Stvořitel od počátku přání těšit všechna svá stvoření, On přesto očekává naše přání, které by probudilo Jeho přání. Vždyť pokud ho nemůžeme probudit, je to znamení, že ještě nejsme připraveni na přijímání a naše přání není pravdivé a dokonalé.