74. Svět, rok, duše

Slyšel jsem v roce Tav-Šin-Gimel (1943)

Je známo, že není nic „existujícího“, aniž by to někdo necítil. Proto, když říkáme Nefeš de-Acilut, máme na mysli, že do jisté míry postihujeme sestupující Vyšší světlo a tuto míru nazýváme „světlem Nefeš“.

A svět označuje pravidlo dané porozuměním, což znamená, že všechny duše vnímají stejný obraz a každý, kdo dosáhne určitého stupně, chápe toto jméno s názvem Nefeš. Tudíž to není jen jakýsi jeden člověk, jenž pochopil daný obrázek, neboť Vyšší světlo bezpodmínečně proudí na každého, kdo dosáhne této duchovní úrovně, v souladu s jeho osobní přípravou a nápravou.

Tento jev lze pochopit na příkladu z našeho světa: když jeden říká druhému, že jde do Jeruzaléma, vysloví název města, které všichni znají. A nikdo nepochybuje, o jakém místě se hovoří, protože všichni, kteří toto místo navštívili, již vědí, o co se jedná.