73. Po zkrácení
Slyšel jsem v roce Tav-Šin-Gimel (1943)
Po zkrácení (Cimcum Alef) se stalo prvních devět Sfirot (Tet Rišonot) místem Svatosti a Malchut, na níž bylo učiněno zkrácení, vytvořila prostor pro světy, které se skládají z:
1. prázdného prostoru (Makom Chalal) – místa pro Klipot, egoistické touhy „pro sebe sama“,
2. místa svobodné volby (Makom Panuj) – místa, které je svobodné pro vložení toho, co si člověk zvolí: Svatost, nebo, Bůh chraň, opak.
A před zkrácením byl celý vesmír zaplněn jedním Jednoduchým světlem. A až po zkrácení vznikla možnost volby: činit dobro, nebo zlo.
A pokud si zvolí dobro, sestupuje do toho místa Vyšší světlo, jak řekl Ari, že světlo Nekonečna svítí nižším. Nekonečnem se nazývá touha Stvořitele těšit stvoření. A přestože existuje mnoho světů, deset Sfirot, mnoho jmen, všechno však pochází z Nekonečna, nazývaného „Myšlenkou stvoření“.
A jméno každé Sfiry nebo světa naznačuje osobitost šíření Světla z Nekonečna přes určitou Sfiru nebo určitý svět. A jedná se o to, že nižší nemůže přijmout Světlo bez předběžné přípravy a nápravy, jež ho učiní schopným toto Světlo přijmout. Nápravy, které musí člověk završit, aby mohl přijmout Světlo Shora, se nazývají Sfirot.
To znamená, že každá Sfira obsahuje svou vlastní speciální nápravu. Proto je mnoho náprav, které existují pouze vzhledem k těm, kdož přijímají Světlo Shora. Vždyť nižší přijímá Světlo z Nekonečna právě pomocí těchto náprav, jež jej přizpůsobují k přijímání Světla. A v tomto smyslu se říká, že člověk přijímá Světlo od určité Sfiry. Avšak v samotném Světle nedochází k žádným změnám.
Z toho pochop, proč se v naší modlitbě ke Stvořiteli obracíme na světlo Nekonečna, kterému říkáme Svaté, Požehnané jméno Jeho. Vždyť je spojením mezi námi a Stvořitelem, jež nazýváme „Jeho touha těšit stvoření“. Ačkoli je v záměru modlitby zahrnuto mnoho jmen, smysl tkví v tom, že Světlo sestupuje a naplňuje nižší pomocí náprav, které se nacházejí ve jménech, neboť právě díky nápravám, jež se nacházejí ve jménech, může toto Světlo přebývat v nižších.