Světový kabalistický kongres, říjen 2025 – „V jedné modlitbě“
Lekce č. 6 „Dokonalá modlitba“
Vybrané úryvky ze zdrojů

1. Rabaš. Článek 9 (1984): „Člověk by měl vždy prodávat trámy svého domu.“
Musíme věřit, že vše, co nám Stvořitel dává, je pro naše vlastní dobro, i když se musíme modlit, v případě, že nás postihne neštěstí, aby nás Stvořitel těchto neštěstí zbavil. Musíme si však uvědomit, že modlitba a její vyslyšení jsou dvě oddělené záležitosti. Jinými slovy, pokud uděláme, co musíme, pak Stvořitel udělá to, co je pro nás dobré, jak je uvedeno výše. O tom se říká: „A Stvořitel udělá to, co je dobré podle Jeho vůle.“

2. Rabaš. Článek 10 (1988): „Co znamená čtyř typy jdoucích do Domu Učení v duchovní práci?“
Čas odpovědí na modlitbu, aby člověk dostal povolení vstoupit do královského paláce, aby ho Stvořitel přivedl blíže k Sobě a byl odměněn splynutím se Stvořitelem, je konkrétně tehdy, když člověk vidí, že je ztracen a nemá sílu cokoli udělat. Tehdy člověk pronáší opravdovou modlitbu, protože vidí, že je hříšník. To znamená, že nemá žádné spojení se svatosti.
A tak se ukazuje, že když člověk přijde do stavu pádu, neměl by zoufat a utéct z bojiště; naopak, je to čas pronést opravdovou modlitbu z hloubi srdce.

3. Rabaš. Dopis 65
A když se ve svém srdci předsevzal k úplnému odříkání, pak žádá Stvořitele, aby mu pomohl proměnit jeho potenciál v praktickou realizaci – silou. To znamená, že ačkoli ve své mysli a touze vidí, že jeho tělo nesouhlasí s jeho zřeknutím se všech svých tužeb před Stvořitelem a že nebudou k jeho vlastnímu prospěchu, musí se modlit ke Stvořiteli, aby mu pomohl, aby se před Ním zřekl všech svých tužeb a neponechal si ani jednu pro sebe. A tomu se říká úplná modlitba, protože jeho touhou je, aby mu Stvořitel dal úplnou touhu bez jakýchkoli kompromisů pro něj samotného, ​​a žádá Stvořitele, aby mu pomohl, aby vždy zůstal se svou spravedlností.

4. Ba‘al HaSulam. Šamati. 50. „Dva stavy“
Vždyť občas přichází k člověku jakési přání a probuzení pracovat pro Stvořitele a on si myslí, že to k němu přišlo náhodou. Ale i v tomto případě by měl vědět, že předtím vykonal práci, která posloužila jako „činnost předcházející slyšenému“, čili se modlil o pomoc Shora, aby mohl provést alespoň nějakou činnost se záměrem pro Stvořitele. A to se nazývá modlitba, pozvednutí MaN.
Avšak člověk na to již zapomněl a nevzal to v úvahu, protože na svou modlitbu nedostal okamžitou odpověď, aby bylo možné říci, že Stvořitel opravdu slyší každou jeho prosbu. Ale člověk stejně musí věřit, že v souladu s duchovními zákony může odpověď na modlitbu přijít po mnoha dnech či měsících. Proto by neměl považovat za náhodu, že nyní obdržel toto probuzení. 

5. Rabaš Článek 12 (1986) „Co je hlavní nedostatek, za který by se člověk měl modlit?“
Opravdový Chisaron, za který by se člověk měl modlit ke Stvořiteli, musí být [směřován] ke Kli. To odpovídá pravidlu: „Není světla bez Kli.“ A když se člověk modlí za skutečný nedostatek (Chisaron), který mu chybí, pak přichází odpověď na modlitbu, tj. Stvořitel mu dává nové Kli. A je to tak, jak je psáno: „A odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.“

6. Rabaš. Článek 25 (1991): „Co znamená, že člověk, který učinil pokání, by měl být v radosti?“
Odpověď na modlitbu přichází, když je člověk ve stavu radosti, tj. je spokojený se svým údělem a nepotřebuje dosáhnout vyššího stupně. Ve stavu, ve kterém se nachází, je spokojený a cítí [že může říci]: „Sláva Bohu.“ Toto je čas, kdy „požehnaný lne na Požehnaném“. A toto je čas, kdy si může zasloužit splynutí, protože již má Kelim na to, co získal z levé linie.
A pak, když může říci, že je spokojený se svým údělem, i když má Chisaron do té míry, že cítí Chisaron a bolest z toho, že je daleko od Stvořitele, nazývá se to „šťastný se svým údělem“. A pouze když má Chisaron, lze říci, že je „šťastný se svým údělem“. Zatímco když mu Chisaron chybí, nenazývá se to „šťastný se svým údělem“, protože „šťastný se svým údělem“ znamená, že je spokojen s málem. A pokud mu chybí Chisaron, nenazývá se to „spokojeným s málem“, protože nepotřebuje více, než už má.

7. Ba‘al HaSulam. Šamati. 5. „Lišma je probuzení Shora a proč je nutné probuzení zdola?“
Během svých pokusů o dosažení vlastnosti Lišma musí člověk pochopit, že přijmout fakt, že touží pracovat výhradně pro odevzdání v absolutní dokonalosti. To znamená, že bude zcela odevzdávat a nic nepřijímat. A teprve pak začne vidět, že [jeho] orgány s tímto názorem nesouhlasí.
A odtud může dojít k jasnému poznání, že nemá jinou radu, než vylít svou modlitbu ke Stvořiteli, aby mu pomohl, aby tělo souhlasilo s tím, že se Stvořiteli podřídí bez jakýchkoli podmínek. Koneckonců vidí, že není schopen přesvědčit své tělo, aby se zcela anulovalo. Ukazuje se, že právě když vidí, že není naděje, že jeho tělo bude souhlasit pracovat pro Stvořitele, pak jeho modlitba může vycházet z hloubi jeho srdce. A pak je jeho modlitba přijata.

8. Baal HaSulam, Dopis 52
"... Ještě mluví, a Já slyším", tj že míra naslouchání ze strany Stvořitele zcela závisí od velikosti touhy, která se projevuje během modlitby; a když člověk cítí velkou úzkost, během práce zjistí, že ho Stvořitel pozorně poslouchá. A je zřejmé, že když to zjistil, posílil se ve vyznání svého srdce v nejvyšší míře, protože již není větší cti než tato - když ho Král světa pozorně poslouchá; a to je podobné tomu, co řekli mudrci: „Stvořitel žízní po modlitbách spravedlivých,“ protože touha Stvořitele po člověku, aby se k Němu přiblížil, probouzí v člověku velkou sílu a touhu po Stvořiteli, "Jako voda tváří v tvář, tak je srdce člověka člověku." A ukazuje se, že modlitba a vyslyšení modlitby se neustále navzájem doplňují, dokud se nespojí v plné míře a on nezíská vše.

9. Rabaš, Článek 17, část 2, 1984, Pravidla shromáždění společnosti
V lásce přátel bychom se měli chovat stejně: Po přezkoumání sebe sama a po následování známé rady o modlení, bychom měli přemýšlet tak, jako by byla naše modlitba vyslyšena a radovat se s našimi přáteli, jako by byli všichni přátelé jedno tělo. A jako si tělo přeje, aby se všechny jeho orgány radovaly, i my si přejeme, aby se nyní radovali všichni naši přátelé.
Proto po všech propočtech přichází čas radosti a lásky k přátelům. V té době by se každý měl cítit šťasten, jakoby právě uzavřel velmi dobrý obchod, který mu vydělá spoustu peněz. A je zvykem, že si v takové době připíjí s přáteli.
A také zde každý potřebuje, aby jeho přátelé pili a jedli koláče, atd. Protože je teď šťastný, chce, aby se jeho přátelé cítili také dobře. Proto by rozpuštění shromáždění mělo proběhnout ve stavu radosti a nadšení.

10. Baal HaSulam, Dopis 57
Neexistuje šťastnější okamžik v existenci člověka, než když se cítí zoufalý z vlastních sil, jinými slovy, že už vyzkoušel a udělal vše, co je v jeho silách možné udělat, ale uzdravení není. Poté je připraven k dokonalé modlitbě o pomoc ke Stvořiteli. Koneckonců je pevně přesvědčen, že jeho vlastní práce mu nepřinese užitek, a dokud cítí ve své práci nějakou sílu, jeho modlitba není dokonalá. Neboť zlý počátek spěchá, aby mu řekl, že musí nejprve udělat to, co je v jeho silách, a pak bude drahý Stvořiteli. 
A o tom je řečeno: „Stvořitel je vznešený, a nízký uvidí.“ Protože poté, co člověk vyvine úsilí v různých druzích práce a je zoufalý, dosáhne skutečně nízkého stavu. To znamená, člověk ví, že je nejnižší ze všech lidí, protože nemá ve struktuře svého těla nic užitečného. A pak je jeho modlitba dokonalá a on obdrží odpověď z Jeho štědré ruky.