Světový kabalistický kongres, říjen 2025 – „V jedné modlitbě“
Lekce č. 5 „Modlitba v desítce“
Vybrané úryvky ze zdrojů

1. Rabaš. Článek 15 (1986) „Modlitba mnohých“
Je třeba pochopit, v čem spočívá důležitost modlitby mnohých, jak je psáno: „Já přebývám uprostřed svého lidu,“ a o tom kniha Zohar říká: „A proto by se člověk nikdy neměl oddělovat od svého lidu, neboť milosrdenství Stvořitele vždy spočívá na celém lidu.“ Význam toho je, že pokud člověk požádá Stvořitele, aby mu dal nádoby odevzdání, jak řekli naši mudrci: „Jako je On milosrdný, buď milosrdný i ty,“ pak by se měl modlit za celé společenství, neboť pak je jasné, že jeho záměrem je, aby mu Stvořitel dal nádoby čistého odevzdání, jak je psáno výše: „Neboť milosrdenství Stvořitele vždy spočívá na celém lidu.“ Jak je známo, „Shora nedávají polovinu,“ což znamená, že když je dáno dobro shora, je určeno pro celé společenství.

2. Zohar pro všechny, Kapitola Vajechi. Článek „Nechť se shromáždí, a já vám to řeknu“, str. 514-516
Všechny modlitby světa, tj. modlitby mnohých, jsou modlitbami. Ale modlitba osamělého člověka nevstoupí ke svatému Králi jinak než s velkou silou. Neboť než modlitba vstoupí, aby byla ozdobena na svém místě, Stvořitel nad ní bdí a dívá se na ni a dívá se na hříchy a zásluhy daného člověka – což nedělá v případě modlitby mnohých. Vždyť kolik z těchto modliteb nepochází od spravedlivých, ale přesto jsou všechny Stvořitelem přijaty a On nevěnuje pozornost jejich hříchům.

3. Rabaš. Článek 15 (1986) „Modlitba mnohých“
„Já přebývám uprostřed svého lidu.“ To znamená, že prosím za celou společnost, protože chci dosáhnout stavu, kdy se nebudu starat o nic pro sebe, ale [budu se starat] pouze o to, aby byl potěšen Stvořitel. V tom případě, jaký je pro mě rozdíl, zda Stvořitel má potěšení ze mě, nebo zda může mít stejné potěšení z ostatních?
To znamená, že člověk prosí Stvořitele, aby nám dal pochopení zvané „vše pro nebesa“, což znamená, že si sám bude jistý, že se v tom, co chce Stvořiteli dát, neklame. Koneckonců je možné, že myslí jen na svou vlastní egoistickou lásku, tj. aby on cítil dobro a potěšení.

4. Rabaš. Článek 15 (1986) „Modlitba mnohých“
Pokud je ve společnosti několik lidí, kteří mohou dosáhnout cíle splynout se Stvořitelem, a Stvořitel z toho získá větší potěšení, než z toho, kdyby on sám byl hoden přiblížit se ke Stvořiteli, člověk se zříká sebe sama a chce, aby jim Stvořitel pomohl, protože to přinese větší potěšení než jeho práce.

5. Rabaš, Článek 17, část 2, 1984, Pravidla shromáždění společnosti
Hned na začátku shromáždění, je třeba chválit přátele a vyzdvihovat důležitost každého z nich. A do té míry, do jaké si člověk váží velikosti skupiny, v té míře ji může respektovat. A pak se třeba modlit. To znamená, že každý se musí zamyslet nad tím, kolik úsilí věnuje pro dobro skupiny. A když vidí, že mu chybí síla cokoli udělat pro dobro skupiny, pak je zde prostor pro modlitbu, aby mu Stvořitel pomohl a dal mu sílu a touhu pracovat na lásce k bližnímu.

6. Rabi Nachman z Braclavi. „Sbírka zákonů“
Dům modlitby se nazývá domem shromáždění, kde se všechny duše shromažďují díky modlitbě, když se tam modlí. Modlitba je totiž vlastností duše (Nefeš). Hlavní modlitba je proto v domě shromáždění a ve společenství. Protože nejdůležitější při vyvýšení a zdokonalení duše je, když se všechny duše začleňují jedna do druhé a stanou se jedním celkem, neboť tehdy se pozvedají do svatosti, neboť svatost je jedna. Proto modlitba, tj. vlastnost duše, závisí především na sjednocení duší. Proto je třeba se před modlitbou zavázat k naplnění přikázání „miluj svého bližního jako sebe sama“, neboť slova modlitby lze pronášet pouze v míru, když se sjednotíme se všemi dušemi Jisraele. Proto je nejdůležitější modlitba ve společenství, nikoli o samotě, aby se každý člověk neizoloval, což je opakem svatosti. Je pouze nutné sjednotit svaté společenství a stanou se jedním celkem. A to je modlitba ve společenství, právě v domě shromáždění, kde se duše shromažďují a spojují, a v tom spočívá dokonalost modlitby.

7. Rabaš. Článek 7 (1986) „Důležitost modlitby mnohých“
Když se člověk přichází očistit, to znamená, že si přeje, aby ho Stvořitel přiblížil k sobě a dal mu Kli odevzdání, skrze které bude hoden splynutí, ukáže se, že vše, co [chce], je, aby se mu kvůli odevzdávání odhalilo Vyšší dobro; to znamená, že si přeje, aby mu byla dána síla shora, aby vždy zůstal ve svatosti, což je stav splynutí. Pak se jeho modlitba stává ozdobou, královskou korunou, neboť tehdy je rozpoznána důležitost Krále. A to je význam výroku knihy Zohar, že modlitba „se stává korunou a je vložena na hlavu spravedlivého, který oživuje světy“, tj. Jesod, který přenáší veškeré vykoupení Nukvě a z ní celé společnosti. Neboť skrze modlitbu se Vyšší dobro předává nižším a pak se odhaluje dobro a potěšení. Tomu se říká ozdoba, královská koruna, důležitost Krále.

8. Ba‘al HaSulam. Dopis 25
Kniha Zohar o tom také hovoří a říká, že tomu, kdo se stal hoden odpovědi, se svatá Šchina odhaluje jako milující matka, která mnoho dní neviděla svého syna, a oba vynaložili velké úsilí a prováděli mnohé činy, aby se navzájem viděli, a oba byli kvůli tomu vystaveni velkým nebezpečím atd. Nakonec k nim přišla svoboda, kterou s toužebně očekávali, a byli hodni se navzájem spatřit. A tehdy mu matka padne do náruče a líbá ho a utěšuje a promlouvá k němu celý den a celou noc a vypráví mu o touze a nebezpečích, která zažila na cestě až do dnešního dne, a o tom, jak byla vždy s ním, a Šchina vyčkávala, ale trpěla spolu s ním, jen on to nemohl vidět. 
A tak je řečeno v Zoharu, že ona mu říká: „Tady jsme strávili noc, zde na nás zaútočili lupiči.“ A my jsme se před nimi zachránili, tady jsme se schovali do hluboké jámy atd. A který blázen by nerozuměl velké lásce a radosti a potěšení, které tryská a vyzařuje z těchto uklidňujících vyprávění. 

9. Ba‘al HaSulam. Plody mudrce. (Pri Chacham). „Přijetí modlitby“
Stvořitel vskutku slyší modlitbu všech úst, kromě toho, kdo ho žádá o něco opovrženíhodného nebo škodlivého, když kvůli své hlouposti necítí rozdíl mezi dobrem a zlem. Stvořitel, jako milosrdný otec, mu to nepřeje a nevyslyší ho, ale bude ho postupně učit moudrosti a morálce, dokud se nenaučí rozlišovat mezi dobrem a zlem, a pak bude schopen prosit Stvořitele o dobré a vznešené věci. A pak skutečně dostane odpověď na vše, o co prosí; nic nebude přehlédnuto, neboť touhou Dobrého je konat dobro.

10. Rabaš. Článek 40 (1989) „Co znamená: ‚Každý den budou ve tvých očích jako nové‘ v duchovní práci“?
A neexistuje žádná modlitba od dne stvoření až do konce světa, která by se podobala jiné. A jeden člověk není jako druhý a jeden napraví to, co jiný nedokáže. […] A každý den a v každé modlitbě se odhalují a objasňují nové jiskry.