Světový kabalistický kongres, říjen 2025 – „V jedné modlitbě“
Lekce č. 3 „Podmínky pro modlitbu z hloubi srdce“
Vybrané úryvky ze zdrojů

1. Ba‘al HaSulam. Šamati. 209. „Tři podmínky pro modlitbu“
Existují tři podmínky pro modlitbu:
1. Věřit tomu, že Stvořitel může člověka spasit, přestože má nejhorší vlastnosti, návyky a poměry v porovnání s kýmkoli ve své generaci. Vždyť „Cožpak je ruka Stvořitele krátká, aby ho spasila?“ a cožpak nezachrání Pán své „nádoby“?
2. Všechno, co mohl učinit, učinil, a spása stejně nepřišla.
3. Pokud ho Stvořitel nespasí, je lepší smrt než takový život.
Modlitba pochází z pocitu ztráty v srdci. Čím větší je pocit nedostatku žádaného, tím silnější je jeho modlitba. Vždyť ten, kdo touží po nadbytku, se liší od toho, kdo je odsouzen k smrti, čeká na popravu a je již spoután řetězy, jehož každý okamžik je modlitbou ke spáse. A neusne a nezdřímne si, ale neustále se modlí za spásu své duše.

Podmínka 1: Víra a důvěra ve Stvořitele
 
2. Rabaš. Článek 6 (1984) „Láska k přátelům - 2“
Člověk musí používat víru, aby měl jistotu, že může dosáhnout cíle, a nezoufal uprostřed práce a neutíkal z bojiště, ale věřil, že Stvořitel může pomoci i tak nízkému a opovrženíhodnému člověku, jako je on, tj. že ho Stvořitel přiblíží k Sobě, aby byl hoden splynutí s Ním.

3. Ba‘al HaSulam. Dopis 34
Své žádosti vysíláme nahoru neúnavně a bez přerušení, „ránu za ranou“, a vůbec neslábneme z toho, že nám On neodpovídá v naší víře, že slyší naši modlitbu, ale čeká na nás, na okamžik, kdy budeme mít Kelim pro obdržení skutečného požehnání. A pak na každou modlitbu dostaneme odpověď najednou, neboť „ruka Stvořitele neochuzuje“, hrozné pomyslet.

4. Ba‘al HaSulam. Dopis 24
Už víš, že modlitba a důvěra jdou ruku v ruce. A člověk musí věřit s naprostou vírou, že Stvořitel slyší modlitbu všech úst, zejména ohledně Svaté Šchiny, a s touto vírou člověk získá jistotu, a pak se jeho modlitba stane dokonalou, v důvěře, že bude spasen, a pak bude hoden setrvat v jistotě a radosti po celý den, jako by již byl spasen.

5. Rabaš. Článek 17, část 2 (1984) „Pravidla shromáždění společnosti“
Nejprve je třeba chválit Stvořitele, protože ve světě je přijímáno, že když někdo někoho o něco žádá, existují dvě podmínky.
1. Že má to, o co ho žádám. Například bohatství nebo příležitosti, a aby byl známý svým bohatstvím a velikostí.
2. Aby měl dobré srdce, tj. aby měl touhu dávat druhým.
Takového člověka lze požádat o požehnání. Proto se říká: „Člověk by měl vždy chválit Stvořitele a pak se modlit.“ To znamená, že poté, co člověk uvěří ve velikost Stvořitele – že má různá potěšení, která může dát stvořením, a že Jeho touhou je konat dobro, pak lze říci, že se modlí ke Stvořiteli a že mu On samozřejmě pomůže, protože Jeho touhou je konat dobro, proto mu Stvořitel může dát to, po čem jeho srdce touží. A pak lze modlitbu [přednést] s důvěrou, že Stvořitel jeho modlitbu přijme.

Podmínka 2: Pomoci může pouze Stvořitel
 
6. Rabaš. Článek 16 (1984) „Ohledně odevzdání“
Když člověk začne vykonávat práci, která vede k úrovni odevzdání, vidí, že je od ní velmi daleko. Že nemá žádnou touhu, aby byl schopen formovat záměr odevzdávat v myšlence, řeči nebo činu. A pak neví, co dělat, aby získal sílu odevzdání. A pokaždé, když přidá sílu, vidí, že je to od něj daleko. Dokud si neuvědomí, že není v lidských silách toho kdy dosáhnout.
A pak si uvědomí, že mu může pomoci pouze Stvořitel, jak je uvedeno výše. A teprve pak pochopí, že se musí zabývat Tórou a přikázáními, aby získal odměnu. A jeho odměnou, pro kterou pracuje, je, že mu Stvořitel dá sílu odevzdání. A s touto odměnou počítá. Neboť chce dospět ke splynutí se Stvořitelem, což je vlastnost podobnosti ve formě, tj. vlastnost odevzdání.

7. Ba‘al HaSulam. Šamati. 1. „Není nikoho kromě Něho“
Je řečeno: „Není nikoho kromě Něho,“ což znamená, že na světě není žádná jiná síla, která by mohla něco učinit proti Stvořiteli. A příčina toho, že člověk vidí, že na světě existují věci a síly, které popírají existenci Vyšších sil, tkví v tom, že takové je přání Stvořitele. A to je metoda nápravy nazvaná „levá ruka odstrkuje a pravá přibližuje“ (Sanhedrin 107, 2), a to, že levá ruka odstrkuje, je součástí nápravy. To znamená, že na světě existují věci, které od samého počátku přicházejí s úmyslem srazit člověka z přímé cesty a odvrhnout ho od Svatosti.
A prospěch z těchto odstrkování spočívá v tom, že s jejich pomocí člověk získává potřebu a úplnou touhu po Stvořiteli, aby mu Stvořitel pomohl, neboť vidí, že jinak bude ztracen. 

8. Ba‘al HaSulam. Šamati. 5. „Lišma je probuzení shora a proč je nutné probuzení zdola?“
Modlitba by měla být úplná – to znamená z hloubi srdce, když si je člověk naprosto jistý, že na světě není nikdo, kdo by mu mohl pomoci, kromě samotného Stvořitele. Ale jak může člověk rozpoznat, že mu nikdo na světě kromě samotného Stvořitele nemůže pomoci? Toto poznání může člověk získat pouze tehdy, když vynaloží veškerá možná úsilí, jakých je schopen, a přesvědčí se, že mu již nikdo nepomůže.
Proto je člověk povinen učinit všemožné skutky, aby byl uznán za hodna obdržet vlastnost odevzdání Stvořiteli. Teprve tehdy se stane schopen se modlit o pomoc z hloubi svého srdce – a tehdy Stvořitel jeho modlitbu uslyší.

Podmínka 3: „Lepší je smrt než takový život“
 
9. Rabaš. Dopis 9
Ten, kdo je zvyklý pracovat a chce vidět pravdu, aby ji následoval, a veškerá jeho touha je jen napravit své činy, tomu se podle jeho touhy po pravdě ukáže z nebe ta pravá míra jak je daleko od práce Lišma. Kvůli tomu je nucen zůstat v nízkém stavu, protože víc vidí své zlo, než všichni lidé v jeho generaci. Protože celý svět nevidí pravdu, nakolik jsou pod vládou zla, a ještě nezačali pracovat pro nebesa. Ale člověk vidí, že nemá příležitost udělat něco pro nebesa, a sám cítí, že je oddělen od Stvořitele.
A cítí se, jako by byl mrtvý, protože je oddělen od zdroje života, a protože cítí chuť smrti, je samozřejmě sklíčený, protože být nízký je horší než mrtvý. A pak křičí: „Lepší je smrt než takový život.“ Protože pak alespoň neškodí Tóře a přikázáním, čili nepoužívá svaté věci ve svůj prospěch, protože cítí, že používá svatá jména pro každodenní potřeby.

10. Rabaš. Článek 5 (1989) „Co znamená, že stvoření světa bylo ve formě almužny?“
Někdy utrpení dosáhne bodu, že člověk říká: „Lepší je smrt než takový život,“ pokud nemohu naplnit to, co mi chybí. A to kvůli utrpení, které zažívá z Chisaronu, který má. A je přirozeně pochopitelné, že když obdrží naplnění Chisaronu, o kterém řekl, že „Lepší je smrt než takový život“, jaké potěšení pak člověk cítí v okamžiku přijetí naplnění. A skutečně, když mluvíme o práci, člověk musí dospět k Chisaronu z toho, že nemá splynutí se Stvořitelem. Až do té míry, že říká: pokud nemohu dospět ke splynutí se Stvořitelem, tento Chisaron mu způsobuje tolik utrpení, až do té míry, že říká: „Lepší je smrt než takový život.“ A to se nazývá opravdová touha, to znamená, že tento Chisaron je hoden naplnění.