62. Padá a podněcuje, pozvedává se a obviňuje

Slyšel jsem 19. den měsíce Adar Alef v roce Tav-Šin-Chet (29. února 1948)

„Padá a podněcuje, pozvedává se a obviňuje.“ Člověk je povinen neustále prověřovat, zda ho Tóra a vnitřní práce nezavádějí do hluboké propasti. Vždyť je výše člověka měřena mírou jeho splynutí se Stvořitelem čili mírou anulování svého „já“ před Stvořitelem, když se nepovažuje za zamilovaného sám do sebe a přeje si úplně vyřadit svoje „já“. Jestliže však člověk pracuje pro egoistické přijímání, v míře práce roste ve svých vlastních očích a cítí se uznávanou a samostatnou osobností, takže již je pro něho těžké se anulovat před Stvořitelem.

Pokud však člověk pracuje ve prospěch odevzdání, pak když ukončí práci, tudíž napraví přijímací přání, která jsou v Kořenu jeho duše, nemá již více ve světě co dělat. Proto je nutné, aby se veškerá pozornost a myšlenky člověka soustředily pouze na tento bod.

Známka pravé cesty je, když člověk vidí, že se nachází ve stavu „padá a podněcuje“, což znamená, že je veškerá jeho práce v propadu. Tehdy člověk padne do moci nečistých přání a „pozvedává se a obviňuje“, což znamená, že se cítí na vzestupu a obviňuje ostatní.

Ale ten, kdo pracuje proto, aby se očistil od zla, nemůže obviňovat ostatní, ale vždy obviňuje sám sebe. Druhé vidí na vyšším stupni, než na kterém vnímá sám sebe.