60. Přikázání způsobené hříchem

Slyšel jsem 1. den v týdnu Tecave v roce Tav-Šin-Gimel (14. února 1943)

Pokud člověk přijímá duchovní práci kvůli odměně, je jeho vztah k práci rozdělen na dvě části:

– činnost samotná se nazývá „Přikázání“;

– záměr za ni získat odměnu je nazýván hříchem, protože převádí činnost ze Svatosti (K’duša) k nečistotě (Sitra Achra, druhá strana).

A protože veškerý základ a příčina této práce spočívají v odměně a člověk získává veškerou sílu výhradně odtud, je ​​toto Přikázání „způsobené“. Vždyť příčina, která člověka přiměla uskutečnit Přikázání, je hříchem. Proto se toto Přikázání nazývá „Přikázání způsobené hříchem“. Vždyť vede ke hříchu, což je především touha získat odměnu.

A proto, aby se to nestalo, musí člověk pracovat jen pro znásobení slávy a velikosti Stvořitele, což se nazývá práce na obrození Šchiny z prachu.

Šchinou se nazývá souhrn všech duší, který přijímá od Stvořitele veškeré Světlo a rozděluje je duším. Rozdělování a přenos Světla duším se uskutečňuje splynutím Stvořitele a Šchiny a tehdy Světlo sestupuje k duším. A pokud nenastane splynutí, pak žádné Světlo k duším nesestupuje.

Protože chtěl Stvořitel těšit stvoření, přemýšlel o potěšení a o touze se těšit. Vždyť jedno není možné bez druhého. Připravil to v potenciálu, aby se poté rodili a rozvíjeli ti, kteří to skutečně mohou přijmout. Příjemce veškerého tohoto Světla v potenciálu se nazývá Šchina, protože je úmysl Stvořitele dokonalý a nepotřebuje žádnou činnost.