58. Radost – ukazatel dobrých činů

Slyšel jsem ve 4. polosváteční den svátku Sukot

Radost je ukazatelem dobrých činů: jestliže jsou činy dobré, tedy Svaté, nikoliv pro sebe, ale pouze pro Stvořitele, odkrývá se na jejich základě radost a veselí.

Ale existuje také nečistá síla, Klipa. A za účelem určení, zda je přání čisté (posvátné, altruistické), nebo nečisté (pozemské, egoistické), je nezbytná analýza v mysli, „ve vědění“: v čistém přání je rozum, a v nečistém není. Protože je o nečisté síle řečeno: „Jiný bůh je neplodný a nenese ovoce.“ Proto, když přijde k člověku radost, musí vejít hluboko do Tóry, aby mu Tóra odhalila svou moudrost, mínění a vědění.

Také je nutné vědět, že radost je záře Shora, která se odkrývá na základě prosby (MaN) člověka o možnost dobrých činů. Stvořitel vždy soudí člověka podle cíle, kterého chce nyní dosáhnout. Proto když člověk přijímá vůli Stvořitele navěky, okamžitě mu svítí Vyšší světlo jako odpověď na toto rozhodnutí a touhu. Vždyť charakter Vyššího světa je věčný a stálý a může svítit jen tehdy, když má člověk neustálou dobrou touhu.

A ačkoliv je Stvořiteli známo, že tento člověk v příštím okamžiku spadne ze svého duchovního stupně, Stvořitel ho stále soudí podle toho rozhodnutí, které na sebe člověk vzal v současné době. A pokud se člověk rozhodne úplně a navždy na sebe přijmout vládu Stvořitele ve všech svých touhách (v tom, co v sobě cítí v současnosti), považuje se to za dokonalost.

Ale pokud člověk, který přijímá vládu Stvořitele, pod ní nechce zůstat navždy, takový čin a záměr nejsou považovány za dokonalé a Vyšší světlo v nich nemůže svítit. Vždyť je Vyšší světlo dokonalé, věčné a trvalé a nikdy se nezmění, zatímco člověk chce, aby ani současný stav, v němž se nyní nachází, netrval navěky.