57. Přibliž ho k přání Stvořitele

Slyšel jsem 1. den týdne Jitro v roce Tav-Šin-Dalet (5. února 1944)

Je řečeno: „Přibliž ho (své přání) k přání Stvořitele.“ Ale jak? „Nutí ho, dokud neřekne: ‚Já si přeji!‘“ A také potřebujeme pochopit, proč se modlíme: „Nechť bude přání Shora…“? Vždyť je řečeno: „Více než chce telátko sát, kráva ho chce krmit.“ Ale pak není jasné, proč bychom se měli modlit, aby měl Stvořitel přání?

Je známo, že pro získání Světla Shora je nejdříve nutná touha zdola (aram. Itaruta de-Letata, dosl. probuzení zdola). Ale proč je zapotřebí předběžná touha zdola? Kvůli tomu se modlíme: „Nechť bude přání Shora…“ – to znamená, že my sami musíme Nahoře probudit přání nám dávat. Takže nestačí, že máme touhu přijmout, ale také Nahoře musí být dobrá vůle Dárce dát.

A ačkoli má Stvořitel od počátku přání těšit všechna svá stvoření, On přesto očekává naše přání, které by probudilo Jeho přání. Vždyť pokud ho nemůžeme probudit, je to znamení, že ještě nejsme připraveni na přijímání a naše přání není pravdivé a dokonalé. Právě proto, když se modlíme: „Nechť bude přání Shora,“ dospíváme k tomu, že v nás sílí opravdová touha, která je připravena přijmout Vyšší světlo.

Je však třeba zmínit, že všechny naše činy, ať špatné, či dobré, sestupují Shora (tzv. „Osobní vedení“), neboť všechno činí Stvořitel. A zároveň je třeba litovat svých špatných skutků, i když pocházejí od Něho.

Rozum nám ukládá, že v tomto případě nemůžeme litovat, ale musíme ospravedlnit skutky Stvořitele, jenž nám posílá přání dopouštět se přestupků. Ale přesto je nutné jednat naopak a litovat toho, že nám Stvořitel neumožnil uskutečnit dobré skutky. Samozřejmě, že je to trest, protože nejsme hodni Mu sloužit.

Ale pokud všechno sestupuje Shora, jak potom můžeme říci, že nejsme hodni? Vždyť na nás nezávisí ani jeden náš čin! Z toho důvodu dostáváme špatné myšlenky a touhy, které nás oddělují od Stvořitele i od duchovní práce a budí v nás dojem, že nejsme hodni se zabývat duchovní prací. Jako odpověď se rodí modlitba, která je nápravou, abychom se stali hodni a byli připraveni přijmout práci Stvořitele.

Z toho lze pochopit, proč je možné se modlit za to, abychom se vyhnuli neštěstí. Ačkoli neštěstí sestupují Shora od Stvořitele v důsledku trestu, tresty jsou samy o sobě nápravy, protože existuje zákon: trest je nápravou. Ale pokud je to tak, jak je možné se modlit, aby Stvořitel zrušil naši nápravu, jak je řečeno: „Nelze ho tak mnoho bít, jinak ponížen bude tvůj bratr před tvýma očima (Deuteronomium)“?!

Je však třeba vědět, že modlitba napravuje člověka mnohem účinněji než tresty. A proto, když se člověk modlí, namísto obdržení trestu anuluje trest a utrpení, jež ustoupí modlitbě, která napravuje jeho tělo čili přání.

Proto je mudrci řečeno: „Stal se hoden nápravy cestou Tóry. Není hoden nápravy cestou utrpení.“ Ale cesta Tóry je mnohem úspěšnější než cesta utrpení a přináší větší duchovní zisk, protože touhy (Kelim), které musí být napraveny kvůli přijetí Vyššího světla, se odkrývají rychleji a do větší šířky, v důsledku čehož člověk splývá se Stvořitelem.

A o tom je řečeno: „Nutí ho, dokud neřekne: ‚Já si přeji!‘“ To znamená, že Stvořitel říká: „Já si přeji činy člověka.“

O modlitbě je však řečeno, že Stvořitel touží po modlitbách spravedlivých. Vždyť modlitba napravuje touhy, do nichž poté může Stvořitel vylít Vyšší světlo, neboť jsou připraveny přijmout Vyšší potěšení.