48. Nejdůležitější základ

Slyšel jsem na konci Šabatu VaJera v roce Tav-Šin-Jud-Gimel (8. listopadu 1952)

Nejdůležitější na duchovní cestě je opatrnost a ostražitost v práci rozumu. Protože je práce rozumu založena na otázce, a pokud vzniká neblaze proslulá otázka, měl by na ni být člověk připraven a měl by se chránit tak, aby odolal a byl schopen okamžitě reagovat, jak je stanoveno.

A celá cesta ke Stvořiteli se skládá z otázek a odpovědí, ze kterých se také buduje duchovní budova člověka. A pokud nejsou žádné otázky, tak neexistují žádné odpovědi a člověk stojí na místě a nepostupuje.

A také tomu, kdo je hoden se stát nádobou (Kli) pro Světlo Šchiny a stoupá po duchovních stupních, když již nemá tuto práci, takovému člověku Stvořitel připravuje místo pro jeho naplnění vírou. I když je těžké si představit, jak něco takového může na duchovních stupních existovat, Stvořitel to však může učinit.

A to se nazývá náprava pomocí střední linie, když nelze přijímat v levé linii. Ale vidíme, že se právě v Malchut odkrývá světlo Chochma, ačkoli jsou si světlo Chochma a Malchut navzájem protikladné.

A o tom je řečeno: „A tuto překážku budeš mít na dosah ruky.“ „Vždyť člověk může jednat spravedlivě, v souladu se zákonem pouze tam, kde předtím zhřešil.“ Zákonem (Halacha, הלכה) se nazývá Malchut. [Malchut je nevěsta (Kala, כלה) a v době, když jdou (Halicha, הליכה, chůze) k nevěstě, se nazývá „zákonem“ (Halacha, הלכה)¹.] A celá cesta k Malchut je tvořena překážkami, tedy otázkami. A pokud nejsou, tak se Malchut nenazývá „víra“ ani Šchina.