47. Tam, kde najdeš Jeho velikost

Slyšel jsem

„Tam, kde nacházíš Jeho velikost, najdeš Jeho pokoru.“ (Megila)

Pokud se člověk stále nachází v opravdové jednotě se Stvořitelem, vidí, že sám Stvořitel sestupuje ke svému stvoření – to znamená, že s ním pobývá na všech nízkých místech. A člověk neví, co by měl dělat.

Proto je řečeno: „Stvořitel, sedící tak vysoko, sklání se, aby viděl na nebesa i na zemi“ – to znamená, že člověk vidí velikost Stvořitele a poté vidí „padání“ nebes na úroveň země.

V tomto případě je možné dát člověku jen jednu radu: aby přemýšlel, že pokud tato touha pochází od Stvořitele, pak není nic výše toho, jak je řečeno: „Ze špíny zvedající bídného.“

Především by měl člověk zjistit: pociťuje-li nedostatek? A pokud ne, pak se musí modlit: proč necítím nedostatek? Vždyť nepociťování nedostatku je způsobeno nedostatkem uvědomění. Proto se musí modlit, když vykonává jakékoliv Přikázání: proč necítím, že je moje naplnění nedokonalé a můj egoismus přede mnou skrývá pravdu? Vždyť pokud by spatřil, že přebývá v takové nízkosti, samozřejmě by v tomto stavu nechtěl zůstat. A neustále by vynakládal úsilí v práci, dokud by se nevrátil ke Stvořiteli, jak je řečeno: „Všemohoucí usmrcuje a křísí, stahuje do pekla a pozvedává.“

Když Stvořitel touží po tom, aby se hříšník kál a vrátil se k Němu, stáhne ho do propasti ponížení, dokud on sám nezatouží, aby již nebyl hříšníkem. Proto musí úpěnlivě prosit, aby před ním Stvořitel odhalil pravdu a dal mu více Světla Tóry.