Baal HaSulam

Dopis 19

Londýn, 1926

Mému srdečnému příteli a žákovi, našemu učiteli a ravu *, ať svítí jeho svíce a všem jeho přátelům, ať je Stvořitel s nimi.

Dostal jsem všechny tvé dopisy a kéž by se Stvořiteli líbily. Je však řečeno: "Poznej svého Boha otce a služ Mu." "Poznej" znamená poznání, neboť duši není dobře bez poznání Stvořitele. Člověk se totiž snaží a touží po práci pro Stvořitele, protože je v něm duše, ale dokud Stvořitele nepocítil, je mu špatně.

Nehledě na to, že má duši, není schopen poznat Stvořitele, dokud na něj nesestoupí "duch" shora. Je však povinen otevřít uši, aby naslouchal slovům mudrců a zcela jim uvěřil.

V Písmu je řečeno: "Pouze dobro a milosrdenství mě pronásledují po všechny dny mého života”. Jak vysvětluje tvůj svatý předek Baal Šem Tov: "Stvořitel je tvůj stín!" To znamená, že stejně jako stín sleduje pohyby člověka a všechna jeho úsilí jsou v souladu s úsilími člověka, tak také každý člověk sleduje pohyby Stvořitele a při probuzení lásky ke Stvořiteli by si měl uvědomit, že je to Stvořitel, kdo se k němu probudil v touze. A právě to měl na mysli rabi Akiva: "Šťastný je Izrael, před Kým jste očištěni a Kdo vás očišťuje." A pochop to.

Proto na počátku přiblížení člověka dávají střídající se duši [mi-sitra de-ofanim], to znamená, že Stvořitel se k němu probouzí při každé příležitosti, která vzniká na straně člověka, ve velké touze a přání splynout s ním. A o tom říká básník [král David]: "Pouze dobro a milosrdenství mě pronásledují po všechny dny mého života", protože král David, to je spojená duše celého Izraele, a proto vždy usiloval a toužil po pravém splynutí se Stvořitelem.

Je však třeba, aby člověk ve své duši poznal, že Stvořitel usiluje o člověka přesně v té míře, v jaké člověk usiluje o Stvořitele. A nesmí na to zapomínat, chraň Bůh, ani v době největší touhy. A když si uvědomí, že Stvořitel touží a usiluje o splynutí s ním silou tak velkou, jako je On Sám, bude člověk vždy v touze a stesku kráčet od úspěchu k úspěchu, v nepřetržitém Zivugu, představujícím konečné zdokonalení síly duše, dokud se nestane hodným návratu lásky. Tj. "Vav se vrátí k Hej", což znamená jednotu Stvořitele a jeho Šchiny [tj. všech duší].

Duše se však bez poznání a uvědomění svého Stvořitele nachází ve velkém pádu, a to poté, co se rostoucí touha zvětšuje do určité míry. Vždyť člověku se zdá, že ho Stvořitel odmítá, Bože chraň. Jaká je hanba a potupa, že nejenže nenaplňuje míru svého usilování a touhy, aby se naplnil věčnou láskou ke Stvořiteli, ale navíc upadá do vlastnosti "hněvající se rozděluje Jediného", protože se mu zdá, že pouze on sám usiluje a touží po Stvořiteli. A nevěří tomu, co řekli mudrci, že přesně ve stejné míře také Stvořitel usiluje a touží po člověku.

Co tedy můžeme udělat, abychom pomohli těm, kterým se dosud v srdci neupevnila víra ve slova mudrců. "A ze sebe vidím Stvořitele", protože jsem vám již několikrát dokázal, že "různé druhy řízení tohoto světa”- to jsou písmena, která je člověk povinen přenést na jejich pravé místo v duchovním, protože v duchovnu žádná písmena nejsou.

Ale v procesu rozbíjení Kelim přešla všechna písmena k pozemskému řízení a k pozemským lidem tak, že když se člověk zdokonaluje a dosahuje svého kořene, je povinen sám shromáždit všechna písmena, jedno k jednomu, a přenést je k jejich kořenu v duchovním, což se nazývá: "převažuje sebe a celý svět nad misku zásluh". A "spojování Stvořitele a Jeho Šchiny", ke kterému člověk přivádí, když naplňuje svou míru usilováním a steskem, je absolutně podobné pozemské souloži [nižšímu Zivugu], k němuž dochází při rození pozemského těla, které také nutně pochází z předběžné příčiny, t.j. napětí, jinými slovy určité míry stesku a touhy, v pozemské řeči nazývané tvrdostí, kdy i jeho semeno bude k dobrému, protože je vystřelováno jako šíp do duše, roku, světa, o čemž se říká: Co to je návrat? Ve stejný čas, na stejné místo, do stejné ženy. Neboť nižší písmeno Hej [jména Ha Va JaH] obsahuje duši, rok, svět.

"Duše" - to je míra stesku a touhy. "Rok" je doba vzrušení, protože plná soulož má plnou míru zavedení "atar" do "jošna", jak byli spojeni ve svém kořenu, než se rozdělili v pozemském světě. Ale člověk není najednou připraven na nejvyšší Zivug, velmi vysoký, který se nazývá plnou souloží. Ale, jak je řečeno: "Pouze dobro a milosrdenství mě pronásledují." A proto vytváří vzrušení, které je počátkem soulože, jak je řečeno: "Spravedlivý a je mu špatně", že Stvořitel netouží po splynutí s ním, a proto necítí ve stesku a touze chuť lásky, která je nutná pro "stejný čin" a "stejné místo", a má utrpení, která se nazývají: "vřed bude oslazen tím, že se stane potěšením [nega a oneg jsou stejná písmena]".

Ale "to, co neudělá rozum, udělá čas", protože Stvořitel sčítá všechna vzrušení a shromažďuje je do plné míry - do míry napětí pro určený den, a to má básník na mysli: "probouzej a nič, aby byl vyhlazen každý, kdo páchá zlo". Protože "tkija" - to je konec koitu, o kterém je řečeno "uvedení do jevímy", a to je Zivug Stvořitele se Šchinou, shora dolů, než se duše oblékne do koloběhů tohoto světa, a pak, když se člověk připravuje na návrat ke svému kořenu. Pak On nevyvolá dokonalý Zivug najednou, ale působí vzrušení, a to je tajemství úrovně nefeš, která patří ofanim [kolům], které se ze všech sil a v chvění honí za svatou Šchinou, dokud se nezačnou otáčet kolem tohoto pólu - celý den a celou noc, vždy nezmlknou. Jak se píše v knihách o tajemství Ofanim, zatímco se duše zdokonaluje na úrovních Nefeš, on se neustále přibližuje, přičemž jeho touha a bolest rostou, protože vášnivé přání, které nenalézá uspokojení, za sebou zanechává velkou bolest - v míře tohoto přání.

A tomu se říká "ničení" [trua, zvuk rohu], a právě to nás učí básník, když říká: "probouzej", to znamená, že provádíš vzrušení v Šchině. A "nič", neboť způsobuješ velká utrpení, kterým podobná neexistují, zvaná "sténáním sténej", neboť když člověk trpí, co říká Šchina? "Proč to děláš?" Kvůli tomu, aby "zničil každého, kdo páchá zlo". Vysvětlení: protože "spravedlnost spravedlivého nezachrání v den jeho přestoupení". Ale Tomu, kdo zná Skryté, je známá míra usilování v srdci člověka o sblížení se Stvořitelem, které však může být ještě přerušeno, nedejBůh. A proto Stvořitel rozmnožuje vzrušení, to jest počátky soulože, takže když člověk naslouchá hlasu Stvořitele, jak je řečeno: "Stvořitel je tvým stínem", pak nepadne ani neklesá v důsledku zvětšeného utrpení ze vzrušení, protože vidí a slyší, že také Šchina trpí ve stejné míře jako on, díky rozmnožující se touze, a v každém případě je neustále posilována čas od času ve stále rostoucí touze, dokud nedokončí bod svého srdce v plném a dokonalém usilování, v pevném a nezničitelném spojení.

Jak řekl Rašbi v “Idra Zuta” [v Zoharu]: "Já - ke svému milovanému a ke mně - Jeho vášeň. Po všechny ty dny, kdy jsem byl připoután k tomuto světu, jedinými pouty jsem se spojil - se Stvořitelem, a proto nyní - ke mně Jeho vášeň", "dokud o něm Ten, kdo zná Tajemství, nevydá svědectví, že se již nevrátí ke své hlouposti", a proto je poctěn "vrátit Hej k Vav navždy". To znamená, že je to konec soulože a zavedení "atar" do "jošny", nazývané "velkým troubením rohu".

A to všechno silami a zásluhou ničení, neboť zničili všechny, kdo páchají zlo, a už se nevrátí ke své hlouposti. A pak je poctěn plným vědomím ve věčném Zivugu nazvaném "poznání" a vidí, že všechny těžkosti, které měl v různých dobách, nebyly nic jiného než "poznání", a to znamená "ve stejnou dobu", tedy "známé Tomu, kdo zná Tajemství", že časy učinily v člověku zázrak, aby se posílil ve své spravedlnosti na věky.

A "na stejném místě", což znamená zavedení "ataru" do "jošny", jak byla před svým zmenšením, jak jste ode mě již několikrát slyšeli, že Stvořitel během Konce Nápravy nedělá nic nového, jak si myslí hlupáci, ale "ochutnáte staré zásoby", tedy dokud neřekne: "Přeji si!". A to chápajícímu stačí.

A "do téže ženy", protože "klamný je půvab a marná krása; žena, která se bojí Stvořitele - ona bude oslavena". To znamená, že v době přípravy se zdá, že půvab a krása jsou hlavní dokonalostí, a člověk po nich toužil, ale v době nápravy, kdy "byla země naplněna poznáním Stvořitele", "uviděl opačný svět" - že pouze usilování a strach je hlavní dokonalost, po nichž člověk touží, a oni cítí, že se během přípravy klamali, a pochop to. A to se nazývá "spravedlivý a je mu dobře". To znamená ten, kdo byl poctěn koncem soulože a "velkým troubením rohu" - úplný, dokonalý spravedlivý.

Ukažte tento dopis všem svým přátelům a tím získáte mé požehnání, abyste byli zapsáni do knih spravedlivých.

Jehuda Leib

Moje starosti mě přemáhají a nedokážu vám předat míru své touhy po vás, ale pevně věřím v brzké spasení a vy ze své strany odstraňte vše, co vám brání psát mi dopisy, i kdyby to byl jeden velký dopis týdně. A věřte mi, že dokud mi ještě píšete, dostanete odpověď hned. A od našeho přítele *, ať svítí jeho svíce, jsem nedostal nic, a je možné, snad že "není potřeby u těch, kteří se ho bojí", o tom mi také dej vědět a toužím uslyšet od něj a jeho domácích, jak se jim daří. A s Boží pomocí budeme mít tu čest, že budeme moci ještě široce hovořit o velkém dobru.

Jehuda