43. Pravda a víra

Slyšel jsem

Pravda je to, co člověk cítí a vidí vlastníma očima. A to se nazývá „odměna a trest“, když není možné nic dostat bez předchozího úsilí.

Stejně jako člověk, který sedí doma a nechce vynakládat úsilí, aby začal pracovat, a říká, že je Stvořitel dobrý a přeje svým stvořením dobro, všem dává potřebné, a tak samozřejmě i jemu pošle vše, co je potřeba, a on sám se nemusí o nic starat. Tento člověk bezpochyby zemře hladem, pokud se bude takto chovat. Utvrzuje nás v tom zdravý rozum a vidíme na vlastní oči, že to tak skutečně je a takový člověk umírá hlady.

Zároveň s tím však člověk musí výše svého rozumu věřit v to, že může dosáhnout všeho potřebného dokonce i bez jakéhokoliv úsilí, protože mu to připravilo Osobní vedení. Sám Stvořitel vykonal a bude konat všechny skutky a člověk Mu v ničem nepomáhá. Vždyť vše tvoří pouze Stvořitel a člověk nemůže nic přidat ani ubrat.

Ale jak je možné spojit tyto dva zcela odlišné, vzájemně se vylučující přístupy? Jeden tvrdí, opíraje se o rozum, že bez účasti člověka, tudíž bez předběžné práce a úsilí, je nemožné čehokoliv dosáhnout. A to je pravda, protože si Stvořitel přeje, aby se člověk cítil právě takto. Proto se tato cesta nazývá pravdivou.

Pokud však existuje stav k tomu protikladný, jak se to může nazývat pravdou? Jde o to, že se pravdivou nenazývá cesta nebo stav, ale pociťování, že si Stvořitel přeje, aby se člověk cítil právě takto. Takže se pravdou nazývá touha Stvořitele, který si přeje, aby to člověk pocítil právě takto.

Ale zároveň musí člověk věřit – navzdory tomu, že to tak necítí ani nevidí – že mu Stvořitel může pomoci všeho dosáhnout i bez jakéhokoliv úsilí z jeho strany. A toto se nazývá Osobní vedení člověka Stvořitelem. Ale člověk Osobního vedení nemůže dosáhnout před dosažením porozumění „odměně a trestu“.

Je to proto, že Osobní vedení je vedení věčné a dokonalé, ale lidský rozum není věčný a dokonalý, a proto se do něho nemůže věčné a dokonalé vměstnat. Proto poté, co člověk postihuje Vedení odměnou a trestem, se toto porozumění stane nádobou, ve které vnímá Osobní vedení.

Z toho můžeme pochopit řečené: „Zachraň nás Stvořiteli a pošli nám štěstí.“ „Zachraň“ znamená odměnu a trest. Tudíž se člověk musí modlit, aby mu Stvořitel poslal práci a možnost vynaložit úsilí, pomocí kterých se stane hoden odměny. Ale zároveň s tím by se měl modlit o štěstí, tudíž o Osobní vedení, aby byl bez veškeré práce a úsilí odměněn tím nejlepším.

Něco podobného vidíme i v našem světě. (Dva po sobě následující stavy, jež se v duchovním vyskytují v jedné duši, jakoby v různé době, se v našem světě dělí do dvou samostatných lidských těl.) A v našem světě vidíme, že existují lidé, kteří získávají odměnu pouze po vynaložení mnohých úsilí a tvrdé práce, a jsou lidé méně schopní a více líní, kteří snadno vydělávají a stávají se nejbohatšími na světě.

Příčina tkví v tom, že tyto dva různé materiální stavy pocházejí ze shodných Vyšších kořenů – „Vedení odměnou a trestem“ a „Osobního vedení“. A rozdíl je pouze v tom, že se to v duchovním odkrývá jako dvě po sobě jdoucí porozumění jedné duše čili v jednom člověku, ale v jeho dvou po sobě následujících stavech, a to se v materii odhaluje ve stejné době, ale ve dvou různých lidech.