40. Jaká by měla být víra v Učitele

Slyšel jsem v roce Tav-Šin-Gimel (1943)

Existují dvě cesty: levá a pravá. Pravá ze slova „odbočit vpravo“¹ znamená víru ve Stvořitele. A když Učitel říká žákovi, aby šel pravou cestou, kde „pravá“ znamená dokonalost a „levá“ cestu naprosto nedokonalou, tudíž takovou, ve které chybí náprava, pak žák musí svému Učiteli věřit, když mu říká, aby šel pravou, dokonalou cestou.

Za dokonalost, které musí žák dosáhnout, se považuje stav, kdy člověk kreslí ve své obrazotvornosti obraz, jako kdyby se již stal hoden úplné víry ve Stvořitele, a pociťuje, že Stvořitel vládne světu dobrem a tvoří dobro, jež přijímají stvoření.

Ale když se člověk na sebe dívá, tak vidí, že nemá nic a celý svět trpí: někdo více, někdo méně. A na to je třeba říci: „Oči mají, ale nevidí.“ To znamená, že dokud se člověk nachází v moci „mnohých“, nazývá se „v nich“ – nevidí pravdu. A „vláda mnohých“ je vládou dvou přání, když věří, že celý svět sice patří Stvořiteli, ale přesto cosi závisí na člověku.

A ve skutečnosti musí člověk zrušit vládu mnohých ve jménu plné vlády Stvořitele a říci, že by neměl žít sám pro sebe, ale že by všechno, co chce učinit, mělo být pro Stvořitele a kvůli Němu. A tímto způsobem konečně zruší svoji vládu a bude se nacházet pod jedinou vládou – vládou Stvořitele. A teprve tehdy může spatřit pravdu, čili vidět všechno to dobro, kterým Stvořitel řídí svět.

Ale dokud člověk uznává vládu mnohých – to znamená, že se jeho přání nacházejí jak v srdci, tak i v rozumu – nemá možnost vidět pravdu. A řešení tkví v tom, aby kráčel vírou výše rozumu a řekl: „Oči mají, ale nevidí pravdu.“ A dokonce i tehdy, když se člověk podívá na sebe, nemůže vědět, zda se nachází ve stavu vzestupu nebo pádu. Například se mu zdá, že je nyní ve stavu pádu, ale to je nesprávné, protože právě v té době se může nacházet ve stavu vzestupu: vždyť nyní vidí svůj skutečný stav – to znamená, že si uvědomuje, jak je vzdálen od Stvořitele – tudíž se přibližuje k pravdě. A naopak, nechají ho spatřit, že je ve stavu vzestupu, ale ve skutečnosti je ovládán touhou přijímat pro sebe sama, takže je ve stavu pádu.

A jenom ten, kdo uznává jedinou vládu – vládu Stvořitele, může rozlišit pravdu od lži. To je důvod, proč se člověk musí spoléhat na názory Vyššího a věřit v to, co říká, čili jednat tak, jak mu ukazuje jeho Učitel, navzdory četným pochybnostem.

A nehledě na to se musí spoléhat na znalosti Učitele a věřit jim, neboť chápe, že dokud se nachází v moci mnohých, nemůže pochopit pravdu a vidět ji v jiných knihách. A dokud se člověk nestane hoden odhalení pravdy, bude pro něho Tóra jedem smrti.

Proč se říká, že pokud nebude hoden, tak se Tóra stane jedem smrti? Protože jakékoliv moudrosti, které se člověk učí nebo slyší, nepřinášejí žádný užitek a nepřibližují ho k životu čili k jednotě se Stvořitelem, ale naopak. To znamená, že se pokaždé ocitá jenom dál a dále od Stvořitele. A všechno, co dělá, je pouze pro potřeby těla, což se nazývá jedem smrti. Vždyť mu to přináší smrt, a nikoliv život, protože se stále více vzdaluje od odevzdání, jež se nazývá podobností ke Stvořiteli, o které je řečeno: „Jak On je milosrdný, tak i ty buď milosrdný.“

Ještě je nutné vědět, že v době, kdy se člověk nachází v pravé linii, může získat vyšší potěšení. Vždyť: „Požehnaný se přimyká k Požehnanému“ a ve stavu dokonalosti se člověk nazývá požehnaný a nachází se ve shodě vlastností se Stvořitelem. A příznakem dokonalosti je radostná nálada, jinak je od dokonalosti daleko. A o tom je řečeno: „Avšak jen v radosti při plnění Přikázání zavládne Boží přítomnost (Šchina).“

Příčinou vzniku radosti je Přikázání, tedy to, že Učitel přikázal člověku nějakou dobu kráčet po pravé linii a nějakou po levé a člověk vykonává příkaz Učitele. A levá linie je vždy protikladná k pravé. V levé linii se provádí propočet toho, co bylo v práci pro Stvořitele zrealizováno a získáno. A pak člověk odhaluje, že nemá nic: jak tedy může být dokonalý? Ale navzdory tomu postupuje v souladu s příkazem Učitele výše rozumu, což se nazývá víra.

A v tom tkví tajemství řečeného: „V každém místě, kde povolím vzpomenout na Moje jméno, přijdu k tobě a požehnám ti.“ „V každém místě“ znamená, že i když dosud nejsi hoden být požehnaný, stejně ti dám Své požehnání, protože jsi poskytl „místo“ – místo radosti, uvnitř kterého může zavládnout Vyšší světlo.