39. A sešili listy fíkovníku
Slyšel jsem 26. den měsíce Š’vat v roce Tav-Šin-Zajin (16. února 1947)
List znamená stín, ukrytí Světla, slunce. Existují dva druhy stínů:
1. stín v důsledku Svatosti,
2. stín v důsledku hříchu.
To znamená, že ve vesmíru existují dva typy ukrytí Světla. Stejně jako v našem světě stín zakrývá slunce, existuje také zakrytí Vyššího světla, které se nazývá „slunce“ a pochází ze Svatosti, jako důsledek volby člověka. Jak je řečeno o Mojžíšovi: „Zakryl Mojžíš tvář svou, neboť se bál pohlédnout“ – to znamená, že stín je důsledkem strachu, strachu z přijetí Světla hojnosti. Vždyť se bál, že ho nebude schopen přijmout se záměrem pro Stvořitele čili nikoliv pro sebe sama.
V tomto případě stín pochází z pocitu Svatosti, ze skutečnosti, že se člověk chce nacházet ve splynutí se Stvořitelem, a splynutí se nazývá odevzdání, a proto se bojí, že možná nebude schopen odevzdat (v důsledku odhalení velkého Světla – potěšení). Vychází najevo, že je spojen se Svatostí. A to se nazývá „Stín Svatosti“.
Ale existuje také stín hříchu – to znamená, že ukrytí není důsledkem toho, že si nepřeje přijímat, ale naopak, k ukrytí dochází právě v důsledku jeho přání přijímat pro sebe sama, a proto Světlo mizí. Vždyť všechno, čím se Svatost liší od nečistoty, Klipot, spočívá v tom, že Svatost chce dávat a Klipa si přeje pouze přijímat a nic nedávat. Proto se to nazývá „stínem nečistoty“.
A existuje jen jediný způsob, jak se z tohoto stavu dostat, a to v souladu s tím, co bylo řečeno v Tóře: „A sešili listy fíkovníku a nadělali sobě bederní pokrývky.“ (Genesis 3) Bederní pokrývky jsou síly těla, které se nyní, po pádu do hříchu, staly spojenými se stínem Svatosti. To znamená, že nehledě na to, že nemají žádné Světlo – vždyť Světlo zmizelo v důsledku hříchu – stejně vynakládají úsilí v práci pro Stvořitele pomocí síly přemáhání výše rozumu a to se také nazývá „síla“.
Proto je řečeno: „A uslyšeli hlas Stvořitele… a skryl se Adam a žena jeho.“ To znamená, že se ukryli ve stínu, jak je řečeno o Mojžíšovi, který zakryl tvář svou.
A Adam udělal totéž, co udělal Mojžíš. A promluvil Stvořitel k člověku a zeptal se ho: „Kde jsi?“ A Adam odpověděl: „Hlas Tvůj uslyšel jsem v zahradě a vyděsil jsem se, že jsem nahý, a skryl jsem se.“ „Nahý“ znamená obnažený, bez Vyššího světla. A zeptal se ho tedy Stvořitel na příčinu: proč potřeboval stín, aby se skryl, že je nahý? Je to ze strany Svatosti, nebo ze strany nečistoty? I zeptal se ho Stvořitel: „Ne-li ze stromu, ze kterého jsem ti Já zakázal jíst, jsi jedl?“ – stín tvůj je tudíž důsledkem hříchu.
Ale když je stín důsledkem hříchu, je protikladný stínu Svatosti a nazývá se magie a čarodějnictví, jak je řečeno: „Jedno proti druhému (Svatost proti nečistotě) stvořil Stvořitel.“ A pokud jsou síly ve Svatosti, aby ukazovaly svou sílu, výjimečné možnosti a zázraky, stejné možnosti má také nečistá strana.
A spravedliví tyto síly nepoužívají proto, aby nečistá strana neměla sílu učinit totéž, co činí oni na Svaté straně. Vždyť proti každé síle existuje síla jí protikladná.
A pouze ve zvláštní době a za zvláštních okolností neposkytuje Stvořitel nečisté straně stejné možnosti a síly jako své Svaté straně, jako to například dal Eliášovi na hoře Karmel, řka: „Aby neřekli, že je to skutek věštby,“ jenž je schopen uskutečnit ukrytí Vyššího světla.
Proto jsou od hříchu Stromu poznání vyrobeny bederní pokrývky z listů fíkovníku. A tyto listy znamenají, že stín pochází z nečisté strany, protože jeho příčina není ve Svatosti, když se sami snaží vytvořit stín, a stín zde vzniká proto, že nemají jiné východisko než se v něm skrýt. A tento stín pomáhá vystoupit ze stavu pádu, ale pak je nutné začít znovu pracovat.