36. Tři těla v člověku

Slyšel jsem 24. den měsíce Adar v roce Tav-Šin-Dalet (19. března 1944) v Jeruzalémě

Duchovní pojem „člověk“ se skládá ze tří těl: vnitřního těla – oděvu duše, Klipat Noga a Klipat „Mišcha de-Chivija“ (מישכא דחויא, hadí kůže).

Abychom se osvobodili od posledních dvou těl, jež překážejí Svatosti, a měli možnost používat pouze vnitřní tělo, je nutné myslet pouze na to, co je s ním spojeno. To znamená, že všechny myšlenky musí být neustále o tom, že „Není nikoho jiného kromě Něho“ a pouze On vykonal, koná a bude konat všechno, co je ve vesmíru, a žádné stvoření a žádná síla na zemi nemůže člověka odloučit od duchovního.

A poněvadž už člověk nepřemýšlí o dvou vnějších tělech, zemřou, neboť nepřijímají obživu a nemají příležitost k existenci. Vždyť jsou jejich životní silou myšlenky člověka o nich.

Proto je řečeno: „V potu své tváře budeš jíst svůj chléb.“ Vždyť do hříchu Stromu poznání, život člověka nezávisel na chlebu – to znamená, že nebylo třeba provádět speciální činy, aby bylo možné přijímat Světlo a životní sílu – Světlo mu svítilo tak jako tak. Avšak po pádu do hříchu se k tělu člověka přilepila Mišcha de-Chivija a jeho život začal být závislý na chlebu, tedy na obživě, kterou musí pokaždé znovu přitahovat. Avšak když tato vnější těla nedostanou obživu, umírají. A toto je velká náprava, která umožňuje, aby se člověk zbavil dvou nečistých těl.

Proto je člověku uloženo, aby vynakládal úsilí a snažil se nemyslet na to, co se týká těchto dvou těl, o čemž je řečeno: „Hříšné myšlenky jsou horší než samotný hřích,“ protože myšlenky jsou obživou pro dvě vnější těla. A z toho, co si o nich člověk myslí, získávají tato těla životodárnou sílu.

Proto by měl člověk myslet pouze na vnitřní tělo. Vždyť je to oděv jeho Svaté duše. To znamená, že člověk musí myslet pouze na to, co se nachází „vně jeho kůže“ – vně jeho vlastních prospěchářských zájmů, což znamená „vně těla“, vně svého egoistického prospěchu – a přemýšlet jen o prospěchu pro bližního.

A to se nazývá „za hranicemi kůže“, protože vně těla člověk nemůže mít žádné spojení s Klipot (egoistickými záměry), a k veškerému spojení s Klipot dochází jen „uvnitř kůže“, ve všem, co se týká těla, egoismu. Ke všemu, co se odívá do těla, se okamžitě přisají Klipot, ale všechno, co se do těla neodívá, je pro ně nedostupné.

Jestliže se člověku podaří zůstat ve svých myšlenkách vně potřeb těla, stává se hoden řečeného: „A vytlučeno je to z mojí kůže a z těla svého spatřím Stvořitele.“ (Jób 19, 26) „To“ naznačuje odhalení Svaté Šchiny a „vytlučeno“ znamená nápravu, která člověku umožňuje zůstat vně kůže. A pak je odměněn: „a z těla svého spatřím Stvořitele“ – to znamená, že se Stvořitel odkrývá tak, že se odívá do vnitřního těla člověka. A to se děje pouze tehdy, když člověk souhlasí s tím, že bude pracovat mimo své tělo – to znamená bez toho, aby se do něho odívalo potěšení.

Kdežto hříšníci, kteří chtějí přijímat za svou práci naplnění uvnitř těla, „uvnitř kůže“ (do svých přání), „zemřou bez dosažení moudrosti“ – to znamená, že neobdrželi žádné Světlo a nic nedosáhli. Avšak spravedliví jsou odměněni oděním Světla do svých těl.