30. Nejdůležitější je toužit odevzdávat

Slyšel jsem na konci Šabatu VaJikra v roce Tav-Šin-Gimel (20. března 1943)

To nejdůležitější je nepřát si nic a pouze odevzdávat pro velikost Stvořitele, protože všechny činy přijímání jsou chybné a dostat se z činů přijímání je nemožné jinak než s pomocí přechodu do protikladného stavu, tudíž k odevzdávání. A hybná síla čili síla, která přitahuje a nutí k práci, pochází pouze z velikosti Stvořitele.

A je nutné provést propočet, že jsme v tomto světě tak jako tak nuceni pracovat a pomocí právě těchto úsilí můžeme dosáhnout výsledku a potěšení. To znamená, že úsilím a snahou, jež člověk vynakládá, může buď potěšit své omezené tělo, které je podobné dočasnému hostu, nebo věčného Pána. V tomto případě není jeho úsilí ztraceno, ale je zachováno navěky.

Je to podobné člověku, který má sílu postavit celou zemi, ale staví jen dočasnou stavbu, která se sesype pod náporem větru, takže zanikne veškeré jeho úsilí. Jestliže však bylo jeho úsilí vynaloženo na duchovní a on sám společně s ním zůstává v duchovním, pak bude mít veškeré jeho úsilí trvalý výsledek. A pouze z tohoto cíle musí přijmout celý základ práce. Ostatní východiska jsou špatná.

Síla víry je dostatečná k tomu, aby člověk mohl pracovat pro odevzdání – to znamená, aby byl schopen věřit, že Stvořitel přijímá jeho práci, že Stvořitel vše přijímá i v případě, když se mu zdá, že jeho práce není tak důležitá. Všechny práce jsou Stvořiteli milé a přijímá je, pokud člověk zasvětí své úsilí Jemu.

Ale když chce člověk využít víru ve prospěch přijímání radosti, pak se pro něho stane nedostatečnou – to znamená, že začíná mít ve víře pochybnosti. Příčina tkví v tom, že v přijímání není pravda. Vždyť ve skutečnosti člověk nemá ze své práce nic – všechny její plody směřují pouze ke Stvořiteli. Proto jsou tyto pochyby pravdivé – to znamená, že tyto myšlenky, které jsou cizí duchovnímu a nyní se objevují v jeho hlavě, jsou oprávněnými výhradami.

Avšak když chce člověk svoji víru využívat k tomu, aby kráčel cestou odevzdání, pak zajisté nebude mít o víře pochyby. A pokud má pochybnosti, pak musí vědět, že dozajista nechce následovat cestu odevzdání. Vždyť víra je pro odevzdání dostatečná.