28. Nezemřu, ale budu žít
Slyšel jsem v roce Tav-Šin-Gimel (1943)
„Nezemřu, ale budu žít.“ (Žalm 119) Aby člověk dosáhl dokonalosti, musí cítit, že pokud nedosáhne pravdy, bude jeho stav podobný smrti, neboť si přeje život. Proto se řečené „Nezemřu, ale budu žít,“ týká pouze člověka, který si přeje dosáhnout pravdy.
O tom je řečeno: „Jona, Ben Amitaj.“1 Jonáš (Jona, יונה)2 pochází ze slova Ona’a (faleš, אונאה). Syn (Ben, בן) ze slova „chápající“ (Mevin, מבין). To znamená, že chápe, protože se vždy dívá na stav, v němž se nachází, a vidí, že těší jen sám sebe a nekráčí cestou pravdy. Vždyť se pravda nazývá „odevzdání“, Lišma, „pro Stvořitele“, ale on hledá jen potěšení, které je falešné (Ona’a) a protikladné cestě ke Stvořiteli, čili vidí, že pouze přijímá pro sebe sama. Ale protože vidí svůj pravý stav, stává se hoden Amiti (אמיתי) – pravdy (Emet, אמת).
Proto je řečeno: „Oči tvé jsou jako holubice.“ (Píseň písní) Oči Svatosti, oči Šchiny, jsou nazývány Jonim (יונים, holubice). Tyto oči nás klamou tím, že se nám zdá, jako by Šchina neměla oči, jak je řečeno v Knize Zohar: „Krásná dívka, která nemá oči.“ Pravdou však je, že ten, komu je dána pravda, vidí, že oči má, o čemž je řečeno: „Když má nevěsta krásné oči, její tělo nepotřebuje prověření.“