27. Veliký je Stvořitel, a pouze nicotný Ho uvidí - 1

Slyšel jsem během Šabatu Truma v roce Tav-Šin-Tet (5. března 1949) v Tel Avivu

„Veliký je Stvořitel, a pouze nicotný Ho uvidí.“ (Žalm 138) Jak může existovat podobnost se Stvořitelem, když člověk přijímá, ale Stvořitel dává? O tom je řečeno: „Veliký je Stvořitel, a pouze nicotný Ho uvidí.“ Jestliže člověk anuluje svoje „já“, vytratí se všechno jeho vlastní egoistické přesvědčení a moc, která ho odděluje od Stvořitele, a tehdy Stvořitele vidí, což znamená, že se stává hoden přijmout Světlo Chochma, Světlo moudrosti a poznání.

Ale hrdý a domýšlivý je od Stvořitele vzdálen. Ten, kdo setrvává ve svém egoismu, ve svém „já“, ve své moci, se od Stvořitele vzdaluje, jelikož s Ním nemá podobné vlastnosti.

Nicotností se nenazývá to, že se člověk ponižuje před ostatními. Je to pokora, kterou člověk cítí ve své práci jako dokonalost. Ale nicotností se také nazývá pocit hanby a ponížení, když ho haní a ponižuje celý svět. V tomto případě však žádnou dokonalost necítí.

Vždyť je to zákon přírody, že člověka ovlivňuje vše, co si myslí okolí. A ten, koho lidé respektují, se cítí dokonalý, a koho zostuzují, se cítí bezvýznamný.