26. Budoucnost člověka závisí na jeho vděčnosti za minulost

Slyšel jsem v roce Tav-Šin-Gimel (1943)

Je řečeno: „Veliký je Stvořitel, a pouze nicotný Ho uvidí.“ To znamená, že jen nepatrný může vidět velikost Stvořitele. Písmena slova Jakar (drahý, יקר) jsou podobná písmenům Jakir (známý, יכר) a to vypovídá o tom, že ve stejné míře, v jaké je člověku drahá nějaká věc, si také cení jejího významu (velikosti). Vždyť ji obdivuje pouze v míře, v jaké je pro něho důležitá, a obdiv jej vede k pocitu v srdci. A v souladu s jeho hodnocením – nakolik ví, chápe a uvědomuje si důležitost – ve stejné míře se v něm rodí radost.

Je možné, že člověk zná svoji nicotnost a chápe, že není více důležitý než všichni jeho vrstevníci ve společnosti, ale také vidí, že jsou na světě miliony, kterým Stvořitel nedal síly k duchovní práci dokonce ani v nejjednodušší podobě bez záměru „ve prospěch Stvořitele“, dokonce ani egoisticky jim nedovolil zahájit cestu k věčnosti.

A on byl hoden toho, že mu Stvořitel dal touhu a myšlenky alespoň někdy být v duchovní práci, i když v té nejjednodušší. A pokud člověk může takový vztah Stvořitele k sobě ocenit, ve stejné míře, v jaké přisuzuje důležitost duchovní práci, musí Stvořiteli děkovat a chválit Jej. Vždyť je pravda taková, že nejsme schopni ocenit důležitost toho, že občas můžeme plnit Přikázání (přání) Stvořitele dokonce i bez správného záměru. A v tomto případě člověk dosahuje pocitu velikosti a radosti v srdci.

V důsledku chvály a vděčnosti, jež povznáší ke Stvořiteli, se rozšiřují jeho vjemy a on proniká do každého detailu duchovní práce a chápe, Čí je otrok, v důsledku čehož se pozvedává k novým výšinám.

A to je smysl řečeného: „Děkuji Ti za všechnu Tvoji milost ke mně!“ To znamená za minulost. A neprodleně s jistotou pokračuje: „I za to, co pro mne uděláš v budoucnu!“