24. Zachraňuje je z rukou zločinců

Slyšel jsem 5. den měsíce Av v roce Tav-Šin-Dalet (25. července 1944) na počest dokončení Knihy Zohar

Je řečeno: „Milující Stvořitele, nenáviďte zlo! A Stvořitel je zachraňuje z rukou zločinců.“ A není jasné, jaká je spojitost mezi „nenávidět zlo“ a „zachraňuje je z rukou zločinců“?

A také je řečeno: „Svět je vytvořen pouze pro absolutní spravedlivé, nebo pro úplné hříšníky.“ Znamená to tedy, že pro úplné zločince stálo za to vytvořit svět, ale pro nedokonalé spravedlivé – nikoliv?

Jde však o to, že ze strany Stvořitele na světě neexistuje nic, co by mělo dvojí význam. A pouze nižší stvoření, která přijímají Shora, pociťují podle toho, co přijímají: cítí se dobře, nebo špatně, svět je dobrý, nebo je svět špatný. Protože každou činnost, kterou realizují, zvažují předem a nic nedělají bez cíle: chtějí zlepšit svůj stav, nebo zhoršit stav někoho jiného. Ale nesmyslné a bezcílné činy jsou naprosto nevhodné pro člověka, který má v životě cíl.

A v souladu s tím, jak ve světě pociťují řízení Stvořitele ti, kteří toto řízení přijmou, podle svých pocitů určují, zda je dobré, nebo špatné.

Proto ti, kdož milují Stvořitele, chápou, že Cílem stvoření bylo poskytnout blaho stvořením a aby to stvoření pocítila, a také chápou, že to mohou pocítit pouze na základě sblížení a spojení se Stvořitelem. A pokud cítí nějaké oddálení od Stvořitele, nazývají to zlem a v takovém případě se považují za zločince. Vzhledem k tomu, že se stvoření nedostává do mezistavu, buď člověk cítí Stvořitele a jeho řízení, nebo se mu zdá, že je vše ponecháno na vůli zlého osudu a údělu.

A protože cítí, že si nemůže lhát v tom, co pociťuje a nepociťuje, takže pociťuje pravdu, okamžitě začne křičet ke Stvořiteli, aby se Stvořitel nad ním slitoval a zachránil ho z moci nečistých sil a myšlenek. A protože člověk volá z uvědomění a z pociťování pravdy, Stvořitel jeho prosbu slyší, jak je řečeno: „Stvořitel je blízko těch, kdož se dovolávají pravdy,“ a zachraňuje je z rukou zločinců (vnitřních egoistických tužeb a myšlenek).

Ale dokud člověk nepociťuje pravdu čili skutečnou míru zla, které je v něm uzavřeno, dokud zlo necítí v dostatečné míře, která by ho pobídla k tomu, aby začal křičet ke Stvořiteli na základě nesmírného utrpení, které cítí z vlastního zlého egoismu, ze svojí přirozenosti, až do té doby ještě není hoden spásy od tohoto zla. Protože ještě neodhalil potřebné Kelim připravené slyšet modlitbu, to, co se nazývá „z hloubi srdce“. Vždyť si myslí, že má v myšlenkách a touhách kromě zla také něco lepšího, dobrého.

To znamená, že ještě nepronikl do všech hlubin svého srdce a v hloubi svého srdce si myslí, že je tam alespoň trošku dobra. A nevěnuje pozornost tomu, zda v sobě chová lásku a bázeň ve vztahu k Tóře a k duchovní práci. A proto nevidí pravdu.