21. Doba vzestupu

Slyšel jsem 23. den měsíce Chešvan v roce Tav-Šin-Hej (9. listopadu 1944)

V době, kdy se člověk cítí na duchovním vzestupu, když má inspiraci, nemá touhu po ničem jiném než po duchovním. V takovém stavu je užitečné studovat tajné části Tóry, aby pochopil její vnitřní část.

A ačkoli člověk vidí, že navzdory všem svým úsilím alespoň něčemu porozumět stejně nic nechápe, přesto je v tomto stavu užitečné, aby se pokusil proniknout do tajemství Tóry. Přičemž by se měl stejný text učit dokonce stokrát a neměl by být zklamaný, že nic nepochopil, a říkat si, že takové studium nepřináší žádný užitek.

Tento postoj k učení má dva důvody:

1. Když se člověk něco učí a snaží se to pochopit, samotná jeho touha se nazývá „modlitba“. Modlitba je to, co si člověk přeje, o co usiluje; jeho nenaplněná touha čili snaha, aby Stvořitel jeho touhu naplnil. A síla modlitby se měří silou touhy. Vždyť člověk nejvíce touží po tom, co mu nejvíce schází. A míra touhy je úměrná míře pociťování nedostatku.

Existuje pravidlo, že právě tam, kde člověk vynakládá největší úsilí, tímto úsilím zvyšuje touhu a chce získat naplnění. A touha se nazývá „modlitba“, práce v srdci, protože „Stvořitel potřebuje srdce“. Proto je řečeno: „Člověk se učí pouze to, k čemu tíhne jeho srdce.“

Vždyť když studuje Tóru, je jeho srdce povinno se osvobodit od jiných přání a dát sílu rozumu, aby byl schopen si osvojit studované. Avšak nemá-li přání v srdci, rozum není schopen si osvojit to, co se učí. Proto je řečeno: „Člověk se učí pouze to, k čemu tíhne jeho srdce.“

A aby byla jeho modlitba přijata, musí být úplná. Proto, oddává-li se plně studiu, rodí se v něm dokonalá modlitba, která je přijata Stvořitelem, a on se stává hoden odpovědi. Vždyť Stvořitel slyší modlitbu, avšak existuje podmínka: „Modlitba musí být úplná, aby v ní nebyly příměsi jiných tužeb“.

2. Poněvadž se člověk do nějaké míry oddělil od egoismu a přiblížil se k „odevzdání“, je v takovém stavu spíše schopen se spojit s vnitřní části Tóry, jež se odhaluje těm, kdož dosáhli podobnosti ke Stvořiteli. Vždyť „Tóra, Stvořitel a Jisra’el jsou jedno“. V případě, že se člověk stále ještě nachází v egoistických přáních, patří k vnější části Tóry, a nikoliv k vnitřní.