Akademie kabaly Bnei Baruch

A tím lze vysvětlit řečené v Zoharu, kde se radí lidem, kteří mají požadavek pocházející zevnitř, a kteří nemohou akceptovat svůj stav. Nevidí žádný pokrok v duchovní práci, ale věří v to, co je psáno (Deuteronomium 30, 20) "Miluj Stvořitele a plň Jeho vůli, spoj se s Ním, protože On je tvůj život a dlouhověkost....". Ale oni vidí, že nemají dostatek lásky a jednoty se Stvořitelem, necítí život v Tóře a neumí použít tyto rady pro sebe, aby dosáhli zjevných pocitů toho, co je řečené v Tóře.

A rada je v tom, aby žádal pro celou společnost právě to, co cítí jako chybějící pro sebe, a pak o něm není možné říci, že se odděluje od společnosti a věří, že si zaslouží více než mají ostatní. Je řečeno: "Já jsem ve svém národu." Žádám o to pro celou společnost, protože chci dosáhnout stavu, kdy se nebudu starat o sebe, ale o potěšení Stvořitele. A pak pro mě není důležité, jestli tu radost Stvořitel dostává ode mě, nebo se to samé může dostat od ostatních.

To znamená, že člověk žádá po Stvořiteli, aby mu dal povědomí toho, co se nazývá "kvůli Stvořiteli," tj., aby si byl jist tím, že neklame sám sebe, a chce odevzdávat Stvořiteli. Protože ve skutečnosti je možné, že člověk uvažuje o vlastním prospěchu, aby pocítil radost a potěšení.

Proto žádá pro celou společnost. Vždyť pokud existuje několik lidí, kteří mohou dosáhnout cíle stvoření - spojit se se Stvořitelem - tím přinesou větší radost Stvořiteli, než kdyby jen on dosáhl tohoto cíle. A tak přestává myslet na sebe a žádá Stvořitele, aby jim pomohl, protože dávají Stvořiteli víc, než může být z jeho osobní práce. A to je důvod, proč žádá o celou společnost, aby Stvořitel pomohl celé společnosti, a dal mu pocit uspokojení - z toho, že může dát Stvořiteli, aby Mu poskytnul radost.

Takto to musí být v každém případě, žádost musí pocházet od samotného člověka a pomoc od Stvořitele budou mít ti, o nichž člověk ví, že z nich bude mít Stvořitel větší prospěch.

Takže pokud má člověk síly o to žádat, určitě potom bude mít skutečnou kontrolu, jestli jeho tělo s takovou prosbou souhlasí. Ale pokud zjistí, že jsou to pouze prázdná slova, že tělo nesouhlasí s takovou prosbou, co pak může udělat, aby se skutečně nacházel ve stavu úplného odevzdání, bez příměsí dostávání.

A na tohle je pouze jedna rada - žádat Stvořitele a věřit výše rozumu - že On může jemu a celé společnosti pomoct.

2. Rabaš, článek 15 (1986): Modlitba mnohých
Pochopme, nakolik je důležitá modlitba pro mnohé, jak je psáno: "Já se nacházím ve svém národu", a Zohar říká: "Proto člověk nesmí být nikdy oddělen od lidí, protože milost Stvořitele je vždy na celém národu". A Zohar vysvětluje, že pokud člověk žádá Stvořitele, aby mu dal altruistické záměry (mudrci řekli: "Jak je Stvořitel milosrdný tak i ty buď milosrdný "), musí potom žádat za celou společnost, protože z toho je patrné, že jeho přání je v tom, aby mu Stvořitel dal čisté altruistické záměry, jak je řečeno výše: " Milost Stvořitele se nachází vždy na celém národu ". A jak je řečeno dále: "Se shora se nerozděluje... ", tj. když Stvořitel dává potěšení, je to pro společnost jako celek.

3. Rabaš. Článek 7 (1986) „Důležitost modlitby mnohých“
Ohledně „modlitby mnohých“, můj otec a učitel vysvětlil, že když se člověk modlí za druhé, nazývá se to „modlitbou mnohých“. A táto modlitba mnohých se nazývá „čas touhy“, protože v době, kdy se člověk modlí sám za sebe, pak má žalobce – zda opravdu stojí za to přijmout jeho modlitbu.
A naopak: když se modlí za mnohé, není třeba zjišťovat, zda je nutné odpovědět na jeho modlitbu, protože člověk nežádá nic pro sebe, ale pouze pro ostatní! Proto je řečeno, že se „modlitba mnohých“ nazývá „čas touhy“ - tj. čas, kdy se modlitba přijímá.

4. Rabaš. 217. „Utíkej, můj milovaný“
A toto je velké pravidlo, že člověk sám se nazývá „stvořením“, tedy pouze on sám. A zbytek kromě něj je svatá Šchina. Ukazuje se, že když se modlí za svou generaci, má se za to, že se modlí za svatou Šchinu, která je ve vyhnanství a potřebuje spásu. To se nazývá stav věčnosti. A pouze tímto způsobem může být odhaleno světlo milosrdenství.
A dalším důvodem, proč se člověk musí modlit pouze za společnost, je to, že musí odhalovat světlo milosrdenství, které je světlem odevzdání. A je pravidlem, že člověk není schopen přijmout cokoli bez rovnocennosti a musí být vždy ve stavu rovnocennosti.
Proto, když v sobě probudí milosrdenství, má se za to, že přijímá pro sebe. A čím více se modlí, tím nejenže nepřipravuje Kli odevzdání, ale naopak se v něm objevují jiskry přijímání.
Ukazuje se, že jde opačnou cestou, to znamená, že měl připravit Kli odevzdání a „splynout s Jeho vlastnostmi“ a stát se „jako je On milosrdný, tak buď i ty milosrdný“. Proto se má za to, že když se modlí za společnost, skrze modlitbu pracuje s vlastností odevzdání. A když se modlí, objevuje se v něm Kli odevzdání, ve kterém se může projevit světlo odevzdání, zvané „milosrdný“. A protože přijímáme světlo milosrdenství, je zde možnost, aby se poté projevila míra „milosrdenství“.

5. „Zohar pro všechny“. „Předmluva ke knize Zohar“. Článek „Tóra a modlitba“, bod 183
Modlitba, kterou pozvedáme, je nápravou svaté Šchiny, abychom k ní přitáhli naplnění dobrem, které ji osvobozuje od všech nedostatků. Proto jsou všechny prosby v množném čísle, například: „A obdaruj nás poznání Tebe“, „a navrať nás, Otče náš, k Tvé Tóře“.
Vždyť modlitba se pozvedá za společenství Israele a vše, co je ve svaté Šchině, je v celém Israeli a vše, co v ní chybí, chybí v celém Israeli. Když se tedy modlíme za celý Israel, modlíme se za svatou Šchinu, protože je to totéž. A proto musíme před modlitbou vidět, co Šchině chybí, abychom věděli, co je v ní třeba napravit a čím ji třeba naplnit.

6. Zohar pro všechny, Kapitola Vajechi. Článek „Nechť se shromáždí, a já vám to řeknu“, str. 514-516
Všechny modlitby světa, tj. modlitby mnohých, jsou modlitbami. Ale modlitba osamělého člověka nevstoupí ke svatému Králi jinak než s velkou silou. Neboť než modlitba vstoupí, aby byla ozdobena na svém místě, Stvořitel nad ní bdí a dívá se na ni a dívá se na hříchy a zásluhy daného člověka – což nedělá v případě modlitby mnohých. Vždyť kolik z těchto modliteb nepochází od spravedlivých, ale přesto jsou všechny Stvořitelem přijaty a On nevěnuje pozornost jejich hříchům.
„Obrátil se k modlitbě osamělého člověka“ – tj. Zkoumá tuto modlitbu, obrací ji ze všech stran a dívá se: s jakou touhou byla modlitba naplněna, kdo je ten, kdo se s touto modlitbou obrací, a jaké jsou jeho skutky. Člověk se proto musí modlit ve společnosti, protože „On nepohrdl jejich modlitbou“, i když ne všechny jsou se správným záměrem a s touhou srdce. A to, co se říká: „Obrátil se k modlitbě osamělého“, znamená, že se obrací pouze k modlitbě osamělého a dívá se do ní. Ale pokud jde o modlitbu mnohých, „On nepohrdl jejich modlitbou“, ačkoli nejsou žádoucí. Jiný význam. „Obrátil se k modlitbě osamělého“, tj. přijímá jeho modlitbu, ale „toto je osamělý, který je zahrnut v mnohých“ – proto je jeho modlitba jako modlitba mnohých. „A kdo je osamělý, který je zahrnut v mnohých? – Jákob, který je zahrnut na obě strany“, do pravé i do levé, tj. Abraham a Izák. „A zavolal své syny a obětoval za ně svou modlitbu. A co je to za modlitbu, která je nahoře zcela přijata? Je to modlitba, aby děti Izraele nezahynuly ve vyhnanství.“ Vysvětlení: Jakákoli modlitba vznesená za Šchinu je přijata v celém rozsahu, protože když je Izrael ve vyhnanství, Šchina je s nimi, takže tato modlitba je považována za modlitbu za Šchinu a je přijata v plném rozsahu.

7. Zohar pro všechny. Kapitola Vajece, odstavce 284-285
Bez ohledu na to, v jakém stavu se člověk modlí, musí být zahrnut mezi ostatní, musí být součástí celé společnosti. Jako v případě Sunamitky, které Eliša řekl: „Je nutné o tobě mluvit s králem nebo s velitelem vojska?“ „Je třeba o tobě mluvit s králem?“ – protože to byl svátek, Začátek roku (Roš hašana). V tento den vládne nebeská Malchut, aby soudila svět, a Stvořitel je v té době nazýván Králem spravedlnosti. Proto jí Eliša řekl: „Je nutné o tobě mluvit s králem?“ – tj. nazval Stvořitele králem.
A ona řekla: „Uprostřed svého národa se nacházím.“ Jinými slovy řekla: „Nechci nijak vyčnívat, ale být přímo zahrnuta do ostatních a nebýt výjimkou.“ A stejně tak se člověk musí začlenit do společnosti a nepovažovat se za něco zvláštního, aby žalobci neviděli důvod mu připomínat jeho hříchy.

8. Rabaš. Článek 5 (1991) „Co znamená, že dobré skutky spravedlivých jsou jejich potomci, v duchovní práci“
Prosíme Stvořitele, aby nám dal sílu, abychom mohli provést všechny naše činy pro Tebe, což znamená pro Stvořitele. Jinak to znamená, že pokud nám Ty nepomůžeš, všechny naše činy budou pouze pro náš vlastní prospěch. To znamená: „Pokud ne,“ myšleno „Pokud nám nepomůžeš, všechny naše činy budou pouze pro nás, pro náš vlastní prospěch, protože nemůžeme překonat naši touhu přijímat. Tedy, pomoz nám, abychom byli schopni pracovat pro Tebe. Proto nám Ty musíš pomoci.” Tomu se říká „Udělej to pro Tebe“, což znamená, abys nám dal sílu touhy odevzdávat. Jinak jsme odsouzeni k zániku; zůstaneme v touze přijímat pro svůj vlastní prospěch.