Akademie kabaly Bnei Baruch

1. Ba’al HaSulam, Dopis 16
Podle slov Ba’ala Šem Tova jsem již řekl, že před splněním přikázání se v žádném případě nesmí myslet na osobní vedení, ale naopak, člověk je povinen říci: „Když ne já sobě, tak kdo mně?“ Po vykonání činu je však člověk povinen to ve svém nitru přehodnotit a uvěřit, že toto přikázání nesplnil vlastními silami, ale pouze silou Stvořitele, který pro mě předem vše takto naplánoval, a takto jsem byl nucen učinit.
Stejný řád věcí je i na tomto světě, neboť duchovní a materiální jsou si podobné; proto dříve než člověk vyjde na trh, aby si vydělal svou denní mzdu, musí odvrátit své myšlenky od svého osobního vedení a v tu chvíli si říci: „Když ne já sobě, tak kdo mně?“ A používat všechny triky, které používají lidé, aby si vydělal své peníze jako oni.
Ale večer, když přijde domů a má u sebe výdělek, chraň Bůh, aby si myslel, že si ho vydělal svými četnými triky, a dokonce i kdyby celý den ležel ve sklepě, jeho výdělek by se také ocitl v jeho rukou. Protože to pro něho Stvořitel předem naplánoval a tak to musí být.
A nehledě na to, že ve vnějším rozumu jsou tyto věci protikladné a srdcem se nepřijímají, v každém případě je člověk povinen takto věřit, protože podle kabalistů a knih to pro něho Stvořitel stanovil Svým zákonem (Tóra).
A tato jednota je „HaVaJaH – Elokim“, kde HaVaJaH znamená osobní vedení – že Stvořitel tvoří vše a nepotřebuje, aby mu pomáhali obyvatelé hliněných (hmotných) domů. A Elokim znamená „Příroda“ (ha-Teva) podle shody číselné hodnoty obou slov a člověk jedná v souladu s přirozeností, kterou [Stvořitel] umístil do systémů hmotných nebes a země, a dodržuje jejich zákony jako ostatní lidé, a zároveň věří ve jméno HaVaJaH, tedy v osobní vedení. Ukazuje se, že je sjednocuje dohromady „a budou jedinými v ruce Jeho“, a tím přináší Stvořiteli velké potěšení a vyvolává Světlo ve všech světech.
A to jsou tři kategorie: přikázání, přestupek, volba. Přikázání (Micva) je místem svatosti (duchovnosti). Přestupek je místem Sitry Achry (nečistých sil). A volba není ani přikázání, ani přestupek. Je to místo (pole boje), o které bojují čisté a nečisté síly. Když člověk vykonává činy ve svobodě volby a nespojuje je s mocí čistých sil, celé místo padá do moci nečistých sil. A když se člověk posiluje, aby v míře svých sil konal v tom, v čem je volba, směrem ke sjednocení, vrací moc do hranic čistých sil.

2. Ba’al HaSulam, Šamati 217. Pokud ne já sám sobě, tak kdo mi pomůže?
„Pokud ne já sám sobě, tak kdo mi pomůže? Ale pokud já sám pro sebe, tak kdo jsem já?“ A toto je vzájemně se popírající rozpor v práci člověka.
Člověk musí dělat veškerou svou práci tak, jako kdyby mu nikdo nemohl pomoci, jenom on sám sobě, a nebyl nikdo, kdo by ho spasil. Jak je řečeno: „V ústech tvých je toto slovo a v srdci tvém, abys ho splnil.“ (Deuteronomium) Znamená to, že je třeba vynaložit úsilí jako při Vedení odměnou a trestem. Avšak ve svém nitru by měl vědět: „Ale pokud já sám pro sebe, tak kdo jsem já?“ To znamená, že je plně závislý na Osobním vedení Stvořitele a nikdo v tom nemůže nic změnit.
Pokud však všechno probíhá pouze podle řízení Shora, jaký je smysl práce: „Pokud ne já sám sobě, tak kdo mi pomůže?“ Jde o to, že když člověk pracuje, jako kdyby mu nikdo nemohl pomoci kromě něho samotného, pochopí své Osobní vedení a uvědomuje si, že se všechno děje kvůli nápravě. A toto rozdělení mezi povinností a Tórou, nazývané „synové Stvořitele“, je skryto a odkrývá se až po úsilí: „Pokud ne já sám sobě, tak kdo mi pomůže?“

3. Rabaš. Článek 19 (1990) „Co znamená, že Tóra se nazývá střední linie, v duchovní práci - 2“
Člověk musí věřit, že „Není nikoho jiného kromě Něho“, že Stvořitel dělá všechno. To znamená, jak řekl můj otec a učitel, že člověk musí před každým činem říct, že má na výběr, neboť „Když ne já sobě, tak kdo mně?“. To znamená, že vše závisí na volbě člověka. Po činu si však člověk musí říct, že toto vše je vyšší řízení a že sám nic nedělá.

4. Rabaš. Článek 6 (1991) „Co jsou ‚pastýři stáda Abrahama a pastýři stáda Lota‘ v duchovní práci“
„Není na tobě, abys dokončil práci,“ což znamená, že není v rukou člověka, ale jak je psáno: „Stvořitel to za mě dokončí.“ To znamená, že sám člověk není schopen dosáhnout touhy odevzdávat. A zde jsou dvě složky:
1. Člověk musí říci: „Když ne já sobě, tak kdo mně?“ Člověk by se proto neměl divit, že dosud nebyl hoden dosáhnout touhy odevzdávat, přestože investoval, jak věří, mnoho práce, v každém případě musí věřit, že na něj Stvořitel čeká, dokud člověk neodhalí, co musí udělat.
2. A pak „Stvořitel to za něj dokončí,“ což znamená, že pak dostane to, po čem touží, najednou, jak je psáno: „Spása Stvořitele [přichází] v mrknutí oka.“

5. Rabaš. Článek 18 (1986) „Kdo přivádí k modlitbě“
Člověk nesmí říkat: „Čekám, až mi Stvořitel dá probuzení shora. Pak budu moci konat svatou práci.“ Vždyť Ba‘al HaSulam řekl, že pokud jde o budoucnost, člověk musí věřit v odměnu a trest. Tj. musí říci: „Když ne já sám sobě, tak kdo pro mě? A když já sám sobě, kdo jsem já? A když ne teď, kdy?“
V tomto případě není možné čekat další okamžik. A člověk musí říct: „Když ne teď, tak kdy?“ A nelze čekat na příhodnější čas a „pak se pozvednu, abych vykonal svou práci“. A jak řekli naši mudrci: „A neříkej: „Až budu mít čas, budu se učit,“ protože je možné, že se neobjeví.

6. Rabaš. 659. „Co je Tóra a práce?“
Ve vztahu ke Stvořiteli je třeba mluvit o Tóře, protože práce se týká právě stvoření.
Práce se odehrává pouze ve stvořeních. Proto když se mluví o práci, znamená to, že se učíme, co by měl člověk dělat. A člověk si v tomto stavu musí říct: „Když ne já sám sobě, tak kdo pro mě?“
A pak je třeba k této práci přitáhnout vlastnost „Tóry“ a to se nazývá to, co dělá Stvořitel. Jinými slovy, je třeba přitáhnout vlastnost osobního řízení a nelze mu říci: „Má síla a moc mé ruky mi toto bohatství získaly,“ a proto je Tóra nazývána jmény Stvořitele, jinými slovy, Stvořitel dělá všechno.

7. Rabaš. Článek 845. Není svatý jako Stvořitel
Veškerá svatost, kterou člověk cítí, že má, pochází od Stvořitele. A to znamená, že neexistuje žádná svatost, tj. žádná svatost na světě, kterou by člověk mohl dosáhnout sám, ale všechno pochází od Stvořitele. Jak je řečeno: „Není svatý jako Stvořitel a není pevnost ... podobná našemu Všemohoucímu.“
Jak je známo, Kelim se nazývají jménem „Všemocný“ „Elokim“ a světla se nazývají jménem HaVaJaH. Jak je řečeno: „Není pevnost“ - to je, když člověk vidí, že má Kelim odevzdání, tj. má něco nového, co se nazývá „pevnost“. Tj. kde měl Kelim přijímání, objevila se Kelim odevzdání. A nedej bože, aby člověku přišlo na mysl, že nějakým způsobem pomohl Stvořiteli, a tak dosáhl Kelim odevzdání. Všechno pochází shora.
A znám prohlášení mého pána, otce a učitele, že před prací musí člověk říci: „Pokud ne já sobě, tak kdo mně?“ a po vykonání práce musí věřit v osobní vedení, že Stvořitel dělá všechno. Jak se tam [v Zoharu] řečeno, že „Stvořitel tvoří formu ve formě.“ A mělo by se vysvětlit, že uvnitř formy Kelim, které pracují pro přijímání, vytváří formu odevzdání.

8. Ba’al HaSulam, Šamati 5. Lišma je probuzení Shora a proč je nutné probuzení zdola
Člověk je povinen učinit všemožné skutky, aby byl uznán za hodna obdržet vlastnost „pro nebesa“. Teprve tehdy bude schopen se modlit o pomoc z hloubi svého srdce – a tehdy Stvořitel jeho modlitbu uslyší.
Avšak když se člověk snaží dosáhnout vlastnosti Lišma, musí vědět, že se musí snažit pracovat pouze pro odevzdávání a nepřijímat nic pro sebe. A teprve pak začne vidět, že jeho orgány s tímto názorem nesouhlasí.
A odtud může dojít k jasnému poznání, že nemá jinou radu, než vylít svou modlitbu Stvořiteli, aby mu pomohl, aby tělo souhlasilo s tím, že se před Stvořitelem zotročí bez jakýchkoli podmínek.