Akademie kabaly Bnei Baruch

1. Rabaš, článek 1, 1987, „Dobrý, který činí dobro špatným i dobrým“
Říkáme: „A všichni věří, [že On] ... je dobrý a činí dobro špatným i dobrým.“ A tomu je třeba rozumět ve vztahu k duchovní práci, tedy [když mluvíme o] těch, kteří si přejí přiblížit se ke Stvořiteli, a to se u nich nazývá „dobro“, to znamená, že oni touží jen po tom, aby byli poctěni splynutím se Stvořitelem - v tom případě, jak je možné vysvětlit zde: „špatným i dobrým“? To znamená, proč se vidí ve vlastnosti „špatný“, mluvíme-li o člověku, který touží dojít k dobru, co pro něj znamená „splynutí se Stvořitelem“? A co v takovém případě nazýváme stupněm „dobrý“?
A abychom to pochopili, musíme nejprve promluvit o cíli stvoření, kterým je, jak víme, konat dobro Svým stvořením. A z toho vyplývá to, co říkáme: „A všichni věří, [že On] … je dobrý a konající dobro.“ Což znamená, jak řekli naši mudrci, že „vlastností dobrého je konat dobro.“ A proto věříme, že On přináší dobro špatným i dobrým. To znamená, že i špatným se dostane dobra a potěšení.
A jednoduše je třeba říci, že „špatní“ lidé jsou ti, kteří dělají zlo druhým, to znamená, že se starají pouze o své vlastní dobro a ne o to, aby odevzdávali. A „dobří“ jsou ti lidé, kteří rádi dělají dobro druhým, a to jsou ti lidé, kteří jsou nazýváni dobrými. A proto je třeba vysvětlit „dobrý a konající dobro špatným a dobrým“ - to znamená, že i špatní lidé, kteří jsou ponořeni do sobecké lásky, obdrží také dobro a potěšení.
A podle pravidla, které učíme, že na kelim přijímání pro přijímání nastalo zkrácení a skrytí, to znamená, že v tomto místě již nebude více svítit světlo a ono zůstane jako prostor nenaplněný světlem, a toto zkrácení se nazývá První zkrácení (Cimcum Alef) a to nebude nikdy anulováno, pouze Druhé zkrácení bude anulováno, ale ten, kdo přijímá kvůli přijímání, nepřijme nikdy, - jak se v takovém případě může uskutečnit „a Ten, který činí dobro špatným i dobrým?“ Vždyť oni nemají kelim přijímání nejvyššího dobra, které se nazývá „činit dobro Svým stvořením.“
A můj otec a učitel jednou řekl, že člověk má dva druhy kelim: 1) odevzdávající kelim, 2) přijímající kelim, která se jazykem kabaly nazývají „kelim de-panim“, tj. odevzdávající kelim, a „kelim de-achoraim“, tj. přijímající kelim. A odevzdávající kelim se nazývají „dobrá kelim“ a jsou lidé, kteří se mohou napravit pouze v odevzdávajících kelim, to znamená, že pouze v odevzdávajících kelim mohou vybudovat záměr „pro odevzdání“, a nic více než to. A jsou lidé, kteří byli poctěni vyšším stupněm, to znamená, že i v přijímajících kelim oni také mohou vybudovat záměr pro odevzdání.
A z toho, co bylo řečeno, si můžeme vysvětlit, co je to „dobrý a konající dobro špatným a dobrým“ - to znamená, že člověk by měl věřit, že Stvořitel dává pomoc shora, jak řekli mudrci: „Tomu, kdo přichází, aby se očistil, je pomoženo.“ A proto, když člověk prosí Stvořitele, aby mu dal sílu, aby mohl směřovat své jednání, aby bylo pro odevzdání, měl by prosit v plné modlitbě, tj. aby mu Stvořitel pomohl tím, že mu dá sílu překonání “pro odevzdání” i na přijímající kelim, aby byla pro odevzdání - a to se nazývá „špatným - tj. přijímající kelim - a dobrým - odevzdávající kelim“. Pak budou oba druhy kelim se záměrem pro nebesa.
A z toho, co bylo řečeno, pochopíme, na co jsme se ptali, jak můžeme říci o člověku, který chce, aby ho Stvořitel přivedl blíže ke Své práci, aby mohl nasměrovat své činy ve prospěch Nebes - proč jsou nazývána „špatnými“? Na základě výše uvedeného bude vysvětlení takové, že ti, kteří chtějí, aby také přijímající kelim, která se nazývají „špatnými“, aby se také přiblížila Stvořiteli - toto nazýváme „špatná“ -, ukazuje se, že pokud jde o špatná kelim, aby se napravila pro odevzdání, je to stupeň ještě vyšší než vlastnost „dobrá“, protože „dobrá“ - to znamená, že chce, aby mu Stvořitel dal sílu, aby je překonal a nasměroval je pro odevzdání.

2. Ba’al HaSulam. Šamati 34. Země má výhodu ve všem

Z kabalistických knih je známo, že je Stvořitel dobrý a vytváří pouze dobro. To znamená, že je Jeho řízení chápáno nižšími jako dobré. A tomu musíme věřit.

Proto, když se člověk podívá na to, co se děje v jeho okolí, ve světě, podívá se na sebe a na ostatní, pak vidí, jak všichni v důsledku Vyššího řízení trpí a vůbec se netěší, jak by měli na základě dobrého vládnutí, z něhož by to mělo vycházet, a tehdy je těžké tvrdit, že je Vyšší řízení dobré, směřuje k dobrému cíli a poskytuje nám jen dobro.

Je však nutné vědět, že v případě, když člověk nemůže říci, že Stvořitel posílá svým stvořením dobro, nazývá se hříšníkem, protože ho pocit utrpení nutí odsuzovat Stvořitele. A ospravedlňuje Stvořitele jen tehdy, když mu Stvořitel posílá potěšení, jak je řečeno: „Spravedlivým se nazývá ten, kdo ospravedlňuje skutky Stvořitele,“ čili tvrdí, že Stvořitel vládne světu spravedlivě.

3. Ba‘al HaSulam. Dopis 55
„Spravedlivý“ - to je člověk, který je ve světě Stvořitele a zároveň po celou dobu přijímá dobré a příjemné pocity a je neustále v potěšení. Proto vždy žehná Stvořiteli, který ho stvořil, aby mu ukázal takový dobrý a radostný svět. A také by samozřejmě neměl nutně vyslovovat tato slova pomocí jazyka, protože samotné pocity jsou požehnáními, kterými požehná Stvořitele po celou dobu ... A proto se nazývá „spravedlivý“, že ospravedlňuje stvoření a pociťuje ho tak, jak je ve skutečnosti.

4. Rabaš. Článek 28 (1987) „Co to znamená ‚nepřidávejte a neubírejte‘ v duchovní práci?“
Člověk musí věřit výše rozumu a představovat si, že již získal víru ve Stvořitele, že Ho cítí ve svém těle, a vidí a cítí, že Stvořitel řídí celý svět jako Dobrý a Konající dobro. A také tehdy, když se člověk dívá uvnitř rozumu a vidí opak, musí stejně pracovat výše rozumu. Aby to v jeho očích vypadalo jako by již cítil ve svých orgánech, že je to opravdu tak, že Stvořitel řídí celý svět jako Dobrý a Konající dobro. A tady nachází důležitost cíle, odtud přijímá život, tj. radost z toho, že existuje sblížení se Stvořitelem. A člověk má místo, aby řekl, že Stvořitel je Dobrý a Konající dobro.

5. Ba’al HaSulam. Dopis 1
Všichni věří v osobní řízení, ale vůbec s ním nejsou sjednocení.
Důvodem je to, že jak je možné připisovat cizí a nečistou myšlenku ... Stvořiteli, který je absolutní dobro a činí dobro ... ale pouze skuteční pracovníci Stvořitele nejprve odhalí vědění o osobním řízení, že On je ten, kdo vytvořil všechny důvody, které tomu předcházely, dobré i špatné, a pak se spojí s osobním řízením, protože každý, kdo je spojen s čistým, je čistý.
A poté, co Ten, kdo Řídí, se spojí se svým řízením, je rozdíl mezi dobrem a zlem absolutně nerozeznatelný, „a všichni jsou milovaní a všichni jsou vyvoleni“, protože všichni jsou nositeli nádoby Stvořitele, připraveni chválit odhalení jednoty Stvořitele, a to je poznáváno v pocitu, a v tomto smyslu nakonec získají poznání, že všechny činy a myšlenky, dobré i špatné, tvoří nádobu Stvořitele, a On je připravil a oni vyšli z Jeho úst, a toto bude známo všem na Konci nápravy.
Prozatím však pokračuje dlouhé a hrozné vyhnanství a hlavní problém je v tom, že když člověk vidí odhalení nějakého nepatřičného činu, padá ze svého stupně (a propadne do vědomé lži a zapomene, že je jako sekera v ruce dřevorubce). Myslí si totiž, že tento čin koná, a zapomíná na Původce všech příčin - že vše je od Něho a že na světě není nikoho jiného kromě Něho, kdo by konal. A v tom spočívá studium - přestože se zpočátku na něm [tj. na stupni] udržel ve vlastností rozumu, přesto v pravý okamžik nebude schopen silou svého rozumu sjednotit vše s Původcem v takové jednotě, která převáží na misku zásluh.

6. Rabaš, Článek 44, 1990, “Co znamená válka za vládu v duchovní práci - 2?”
A člověk musí věřit, že skrytí, kdy člověk necítí přítomnost Krále ve světě, je stvořeno Stvořitelem a nazývá se „náprava zkrácením“. Člověk však musí věřit a vynaložit takové velké úsilí, aby všemi svými orgány pocítil, že Stvořitel je Vládcem světa. A nejenom vládne, ale člověk musí věřit, že Jeho vláda je dobrá a konající dobro. A člověk musí dělat vše, co je v jeho silách, dokud nemá příležitost toho dosáhnout.

7. Ba’al HaSulam. Šamati 16. Den Stvořitele a noc Stvořitele
Ti, kdo očekávají den Stvořitele – to znamená, že očekávají, že jim bude udělena vlastnost víry výše rozumu. Aby víra byla natolik silná, jako kdyby viděli a chápali se vší jasností a očividností, že tomu tak je. To znamená, že Stvořitel řídí svět vlastností „dobrý a konající dobro“.
Jinými slovy, nepřejí si jasně vidět, jak Stvořitel řídí svět vlastností „dobrý a konající dobro“. Koneckonců, vidět znamená přestat věřit. Jinými slovy, víra může být pouze tam, kde se neshoduje s rozumem. A [když] člověk postupuje proti rozumu – to se nazývá vírou výše rozumu. Jinými slovy, věří, že vláda Stvořitele nad stvořením je ve vlastnosti „dobrý a konající dobro“. A ačkoli to jasně nevidí a necítí, neříkají Stvořiteli: „Přejeme si vidět vlastnost „dobrý a konající dobro“ v rozumu.“ Ale přejí si zůstat ve víře výše rozumu. A prosí Stvořitele, aby jim dal velkou sílu víry, jako by to viděli v rozumu. To znamená, aby nebyl žádný rozdíl mezi vírou a znalostmi. Ti, kteří si přejí splynout se Stvořitelem, takovému stavu říkají „den Stvořitele“.

8. Rabaš. Článek 28 (1988) „Co znamená skryté a zjevné řízení Stvořitele“
Je nám přikázáno věřit ve vládu Stvořitele – že řídí svět jako dobrý a konající dobro. A to proto, že musíme věřit, že cíl stvoření vyplývá z touhy Stvořitele, potěšit Svá stvoření. A musíme věřit, že i když cítíme utrpení z toho, co [vyšší] řízení posílá našim smyslům, v každém případě musíme věřit, že tresty, které dostáváme za neplnění Stvořitelových přikázání, která nám přikázal, nejsou pomstou a záští, jak se to děje mezi lidmi, když jeden trestá druhého za urážku jeho důstojnosti tím, že neposlouchá jeho příkazy. Ale zde dochází k nápravě.
To znamená – utrpení, které člověk dostává je proto, že neplnil Stvořitelova přikázání. Koneckonců, darování Tóry a přikázání je ku prospěchu člověka, neboť skrze ně obdrží nádoby (Kelim) schopné přijímat dobro a potěšení, které Stvořitel připravil pro stvoření.