13. Podstata granátového jablka

Slyšel jsem na hostině druhý večer svátku Roš ha-Šana v roce Tav-Šin-Chet (15. září 1947)

Mudrci říkali (Iruin 19), že dokonce i prázdnota v člověku je zaplněna Přikázáními, jako je granátové jablko zaplněno zrníčky. A „granátové jablko“ (Rimon, רימון) pochází ze slova „povýšení“ (Romemut, רוממות), což znamená „výše rozumu“. A tehdy je „dokonce i prázdnota v tobě zaplněna Přikázáními“ a míra zaplnění odpovídá schopnosti kráčet výše rozumu a to se nazývá pozvednutí. Prázdnota se také vztahuje k místu bez života. (Jak je řečeno: „Zavěšena je země v prázdnotě.“)

A čím více se člověk pozvedává nad rozumem, tím více se zaplňuje toto prázdné místo. To znamená, že prázdnotu zaplňují pozvednutím, postupují-li vírou výše rozumu.

Je třeba prosit Stvořitele, aby nám dal sílu k pozvednutí. Vždyť prázdnota nebyla stvořena a dána člověku proto, aby svoji prázdnotu cítil, nýbrž aby ji naplnil velikostí Stvořitele a vše přijal vírou výše rozumu. O tom je řečeno: „A učinil Stvořitel tak, aby se před Ním chvěli.“

Všechny prázdné myšlenky, které k člověku přicházejí, jsou mu dávány pouze proto, aby pochopil nutnost přijmout víru výše rozumu. Ale to vyžaduje pomoc Stvořitele a člověk Ho musí požádat, aby mu dal sílu k tomu, aby mohl kráčet výše rozumu. A právě tehdy člověk potřebuje pomoc Stvořitele; vždyť mu bude jeho vnější rozum vždycky našeptávat opak. A není žádné jiné východisko než o to požádat Stvořitele, neboť je řečeno, že egoismus člověka pokaždé zvítězí a člověk sám bez pomoci Stvořitele není schopen jej překonat. A teprve tehdy člověk chápe, že mu nikdo kromě Stvořitele nemůže pomoci – to znamená: „A učinil Stvořitel tak, aby se před Ním chvěli.“ Strach znamená víru, protože jen tehdy člověk potřebuje spásu od Stvořitele.