1. Rabaš. Článek 508. „Ohledně pozvedání Malchut do Biny“
Než je člověk hoden víry, musí pracovat v Lo Lišma. A to se u člověka projevuje v podobě smíchání Malchut s Binou.
A člověk má příležitost pracovat v Lišma, jen když má víru. Chce-li tedy člověk pracovat v Lišma, musí veškerou svou sílu soustředit pouze na tento bod, tj., musí se modlit ke Stvořiteli, aby mu On poslal sílu víry, protože jedině tak bude hoden studovat Tóru a přikázání Lišma.

2. Ba’al HaSulam. Šamati 5. Lišma je probuzení Shora a proč je nutné probuzení zdola
To, že k přijetí „Lišma“ od Stvořitele je zapotřebí práce člověka, [je zapotřebí] pouze k [získání] Chisaronu a kli. Ale člověk nikdy nemůže dosáhnout naplnění sám, nýbrž je to darem Stvořitele.
Modlitba však musí být dokonalá. To znamená z hloubi srdce, když si je člověk naprosto jistý, že na světě není nikdo, kdo by mu mohl pomoci, kromě samotného Stvořitele. Ale jak může člověk rozpoznat, že mu nikdo na světě kromě samotného Stvořitele nemůže pomoci? Toto poznání může člověk získat pouze tehdy, když vynaloží veškerá možná úsilí, jakých je schopen, a přesvědčí se, že mu již nikdo nepomůže. Proto je člověk povinen učinit všemožné skutky, aby byl uznán za hodna obdržet vlastnost odevzdání Stvořiteli. Teprve tehdy se stane schopen se modlit o pomoc z hloubi svého srdce – a tehdy Stvořitel jeho modlitbu uslyší.

3. Ba‘al HaSulam. Šamati. 20. „Lišma“
Ohledně Lišma. Aby byl člověk hoden Lišma, potřebuje probuzení shora, protože toto je záře shora a rozum člověka to nemůže pochopit, ale ten, kdo cítí chuť, to ví. A o tom je řečeno: „Ochutnejte a uvidíte, že Stvořitel je krásný.“
A proto musí být člověk během přijímání jha vyšší Malchut v naprosté dokonalosti, tzn. zcela pro odevzdávání, aniž by něco přijímal. A pokud člověk vidí, že jeho orgány s tímto názorem nesouhlasí, nemá jinou radu než modlitbu – vylít svou modlitbu Stvořiteli, aby mu On pomohl a tělo souhlasilo s tím, že bude otrokem Stvořitele.

4. Ba’al HaSulam, Šamati 79. Acilut a BJA
Člověk musí přejít k učení se „Lišma“, tzn. pto Tóru. To znamená. Tóra ho naučí cestám Stvořitele. A pak musí nejprve osladit Malchut pomoci Biny, což znamená, že pozvedá Malchut, zvanou touha přijímat, do Biny, která je vlastností dávání. To znamená, že veškerá jeho práce bude jen pro odevzdávání.
A pak zažije [stav] temnoty. To znamená, cítí, že se mu svět stal temným, protože tělo dává sílu k práci pouze ve vlastnosti přijímání, a nikoliv pro odevzdání. A pak pro něj neexistuje jiná rada, než se modlit ke Stvořiteli, aby On dal světlo jeho očím, aby mohl pracovat pro odevzdání. A to je význam slov: „Kdo ‚Mi‘, která obsahuje otázku. A to se týká Biny zvané „Mi“. A „otázka“ ‚šeela‘ pochází ze slov: „prosí ‚šoalin‘ o déšť“, což znamená modlitbu. Když dosáhne vlastnosti „Mi“, Biny, pak je třeba se na tom místě modlit.

5. Rabaš. Článek 24 (1991) „Co to znamená, že člověk musí porodit syna a dceru v duchovní práci“
Když člověk překoná sám sebe a prosí Stvořitele o pomoc poté, co se již rozhodl, že má v srdci škůdce zvaného touha přijímat, a nedokáže se z toho dostat, tedy po několika pádech a vzestupech, kterými prošel, a nakonec vidí, že mu nic nezbylo, pak jeho modlitba vychází z hloubi jeho srdce, to znamená, že pak vidí, že „kdyby mu Stvořitel nepomohl, nevydržel by.“

6. Baal HaSulam. Šamati. 19. „Proč Stvořitel nenávidí těla (touhu se těšit ve svůj prospěch)“
Právě ve chvíli, kdy se probouzí přání přijímat, je místo pro práci, aby měl člověk úzký kontakt se Stvořitelem, aby mu On mohl pomoci změnit přání přijímat na „pro odevzdání“.
A člověk musí věřit, že tím poskytne Stvořiteli potěšení – tím, že se k Němu člověk modlí, aby ho On přiblížil k vlastnosti splynutí, zvané „podobnost ve formě“, což je anulováním přání přijímat – aby se stalo pro odevzdání. A Stvořitel o tom mluví: „Moji synové Mě porazili. To znamená. Já jsem vám dal i přání přijímat a vy Mě prosíte, abych vám místo toho dal přání odevzdávat.

7. Rabaš. Článek 40 (1990) „Co znamená: „Protože jste nejmenší ze všech národů“ v duchovní práci“
Člověk vidí, že nemá žádnou příležitost pracovat s přáním odevzdávat, a ne pro vlastní prospěch. To je možné pouze jako zázrak z nebes. Ve skutečnosti se to nazývá odchod z Egypta. To znamená, úplně opustit rozum, který má od přírody, protože je nemožné dělat jakýkoli pohyb bez potěšení. A tady prosí Stvořitele, aby mu dal sílu pracovat tam, kde nemá chuť ani cit, ale pouze věří, že Stvořitel se z této práce raduje, neboť je neustále v odevzdání.
A proto je tato modlitba pravdivá, protože člověk vidí, že není naděje, že bude mít někdy příležitost pracovat pro odevzdání. Ukazuje se, že člověk cítí, jak je ztracený. Ukazuje se, že má těsné spojení se Stvořitelem. A toho by si měl člověk cenit – že člověk prosí Stvořitele, aby mu pomohl, a na světě není nikoho, kdo by ho mohl zachránit.

8. Rabaš. Dopis 9
Kdo vidí svou vlastní nízkost, pak vidí, že kráčí po cestě, která vede k práci Lišma, a proto má příležitost k opravdové modlitbě z hloubi svého srdce. Když vidí, že není nikdo, kdo by mu mohl pomoci, kromě Stvořitele, jak vysvětlil můj otec a učitel o egyptském vysvobození – „Já, a ne posel“, protože každý viděl, že pouze sám Stvořitel je zachránil z pod vlády zlého sklonu.
A když jsou hodní práce v Lišma, pak samozřejmě nemají na co být hrdí, protože pak vidí, že je to pouze dar od Stvořitele, a ne „síla a moc mých rukou“.