1. Rabaš, článek č. 29 (1986), "Lišma a Lo Lišma"
Nyní, když vidí, že je daleko od duchovnosti, začíná přemýšlet: "Co se ode mne vlastně vyžaduje? Co bych měl dělat? Jakého cíle bych měl dosáhnout?" Vidí, že nemá žádnou sílu pracovat, a nachází se ve stavu "mezi nebem a zemí". Jedinou posilou člověka pak je, že mu může pomoci pouze Stvořitel, ale sám je odsouzen k záhubě.
O tom bylo řečeno (Izajáš, 4,31): "Avšak ti, kdo doufají v Hospodina, získají novou sílu", což znamená lidé, kteří doufají ve Stvořitele. To znamená, že ti, kteří vidí, že na světě není nikdo jiný, kdo by jim mohl pomoci, pokaždé znovu získají sílu.

2. Rabaš, článek č. 12 (1988), "Co je Tóra a práce na cestě Stvořitele?"
Pocítění života v Tóře vyžaduje velkou přípravu, aby se jeho tělo připravilo na schopnost cítit život v Tóře. Proto naši mudrci říkali, že musí začít v Lo Lišma, a skrze světlo Tóry, které získá ještě v Lo Lišma, ho přivede k Lišma, protože světlo v ní ho napravuje. Pak bude schopen učit se Lišma, což znamená kvůli Tóře, která se nazývá "Tóra [zákon] života", protože již dosáhl života v Tóře, neboť světlo v Tóře připravilo člověka, aby byl schopen cítit život, který je v Tóře.

3. Rabaš, článek č. 19 (1985), "Pojďme k faraonovi - 1"
Měli bychom být pozorní [...] a věřit skrze nejhorší možné stavy a neutíkat z boje, ale spíše vždy věřit, že Stvořitel může člověku pomoci a poskytnout mu, ať už malou pomoc nebo velkou pomoc. Popravdě řečeno, ten, kdo chápe, že potřebuje velkou pomoc od Stvořitele, protože je horší než ostatní lidé, je jeho modlitba je vhodnější proto, aby byla zodpovězena, jak je napsáno: „Pán je blízko těm se zlomeným srdcem a zachraňuje skleské na duchu.“

4. Rabaš, článek č. 42 (1991), "Co znamená v práci 'Vůl zná svého majitele atd., Izrael nezná'?"
Člověk věří, že Stvořitel dělá vše, a není pochyb o tom, že Stvořitel dělá vše pro dobro člověka, takže o sestupech, které dostává, říká, že Stvořitel mu tyto stavy seslal pro jeho vlastní dobro.
To dává člověku sílu, aby neutekl z boje, i když nevidí, že nad ním Stvořitel bdí, což znamená, že cítí, že mu Stvořitel pomáhá. Spíše nejenže nepostupuje v práci, ale dokonce ustupuje. Pokud však věří, že mu Stvořitel pomáhá tím, že mu posílá sestupy, pak již z pole boje neutíká.
Místo toho říká, že Stvořitel mu sice pomáhá, ale ne způsobem, kterému dotyčný rozumí, tedy ve vzestupech. Stvořitel mu spíše pomáhá prostřednictvím sestupů. Proto ho tato víra posiluje, aby neutekl z pole boje. Místo toho čeká na Stvořitelovu pomoc a modlí se, aby měl sílu pokračovat v práci, dokud mu Stvořitel neotevře oči a on nebude odměněn Dvekut se Stvořitelem.

5. Rabaš, článek č. 19 (1985), "Pojďme k faraonovi - 1"
Aby člověk neztratil to, co mu bylo dáno, musí nejprve vynaložit velké úsilí, neboť něco, co k člověku přichází díky práci, způsobuje, že si danou věc uchová a neztratí ji. Když však člověk během námahy vidí, že práce ještě zdaleka není hotová, občas uteče z pole boje a propadne zoufalství. V té době potřebuje velké posílení, aby uvěřil, že mu Stvořitel pomůže, a skutečnost, že pomoc nepřišla, je proto, že dosud nevynaložil potřebné množství a kvalitu úsilí, jaké je zapotřebí, aby připravil nedostatek a přijetí naplnění, jak je řečeno ("Úvod do studia Deseti sefirot", bod 18), "A pokud někdo praktikuje Tóru a nedokázal ze sebe  odstranit zlý sklon, je to buď proto, že zanedbával potřebnou práci a námahu při praktikování Tóry, jak je psáno: “Nepracoval jsem, ale našel jsem, nevěř”, nebo možná člověk věnoval potřebné množství práce, ale zanedbal její kvalitu.”

6. Rabaš, článek č. 924, "A Bůh promluvil k Mojžíšovi"
Je nemožné přijmout něco nad přirozeností předtím, než se člověk rozhodne, že se to nemůže stát v přirozenosti. Teprve poté, když si člověk zoufá nad svou přirozeností, může požádat o pomoc shora, aby mu byla dána pomoc nad přirozeností.

7. Rabaš, článek č. 10 (1986), "O modlitbě"
Než člověk pochopí, že sám nemůže obdržet nádoby odevzdání, nežádá o ně Stvořitele, aby mu je dal. Z toho vyplývá, že nemá skutečnou touhu, aby mu Stvořitel odpověděl na jeho modlitbu. Z toho důvodu musí člověk pracovat samostatně, aby obdržel nádoby odevzdání. A teprve po veškeré práci, kterou vynaložil, aniž by je získal, započne skutečnou modlitbu z hloubi svého srdce. V té chvíli může obdržet pomoc shora, jak řekli mudrci: „Tomu, kdo se přichází očistit, je pomoženo.“ Avšak protože je tato modlitba proti přirozenosti, protože byl člověk stvořen s touhou přijímat, což je sebeláska, jak se může modlit ke Stvořiteli, aby mu dal sílu odevzdání, když se všechny orgány této touze brání? Proto se tato práce nazývá „modlitba“: což znamená, že musí vynaložit velké úsilí, aby byl schopen modlit ke Stvořiteli, aby mu dal sílu odevzdání a anuloval v něm sílu přijímání.

8. Baal HaSulam, Šamati, článek č. 5, "Lišma je probuzení shora a proč potřebujeme probuzení zdola?
Člověk by měl věřit, že Stvořitel přijímá práci nižších bez ohledu na to, jakou má jejich práce podobu. Stvořitel ve všem zkoumá záměr, a to Mu přináší spokojenost. Pak je člověk odměněn "potěšením v Pánu".
Rovněž během práce pro Stvořitele pocítí potěšení a radost, protože nyní skutečně pracuje pro Stvořitele, protože úsilí, které vynaložil při nucené práci, ho kvalifikuje k tomu, aby mohl skutečně pracovat pro Stvořitele. Ukazuje se, že pak i potěšení, které získává, souvisí se Stvořitelem, t. j.  je konkrétně pro Stvořitele.