Mezinárodní kongres „Kabala pro všechny“ Sjednocujeme se v Lišma – 20 -21. únor 2025

1. Rabaš, článek 4 (1989): Co je potopa v duchovní práci
Existuje pojem výše rozumu, to znamená, že člověk chce jít se zavřenýma očima, a to navzdory tomu, že rozum a pocity nerozumí tomu, co nám říkají mudrci. Berou však na sebe víru mudrců a říkají, že na sebe musíme vzít víru mudrců. Jak je psáno: „A uvěřili v Hospodina a v Mojžíše - jeho služebníka.“ A bez víry není možné dosáhnout čehokoli v duchovním.

2. Zohar pro všechny, Šemot [Exodus], „A povstal nový král“, bod 84
Kdyby nebylo mudrců, lidé by nevěděli, co je Tóra a co jsou Micvot [přikázání] Stvořitele, a nebyl by rozdíl mezi duchem člověka a duchem zvířete.

3. Maor Va-šemeš, Parašat Šoftim
Stupňů Tóry Lišma je nespočet a jedním z nich je, že při vstávání o půlnoci je třeba dodržovat čtení „Ta, která přebývá v zahradách, přátelé naslouchají tvému hlasu; kéž ji slyším“, což znamená spojit se s duší spravedlivých v zahradě Eden a spojit se s nimi, aby se zjemnil v příjemnosti zabývání se Tórou, a spojit svou Nefeš, Ruach a Nešama s vnitřní částí písmen Tóry a spojit je s Ein Sof, aby spojil Stvořitele a Jeho Šchinu. Ani toho nemůže dosáhnout dříve, než se přimkne ke spravedlivým této generace a každý den zaklepe na jejich dveře. Ten, kdo se skutečně posype prachem jejich nohou a doufá ve světlo ve světle Tóry, pak všeho, čeho nedosáhl na tomto nízkém světě, dosáhne nakonec v zahradě Eden. To je smyslem rozkoše příštího světa: dosáhnout Vyšších světel a těšit se z jasu Šchiny.

4. Rabaš, článek 1 (1990): Co znamená: “Abychom byli hlavou a ne ocasem, v duchovní práci?”
Člověk dostal rozum a intelekt, aby díky nim všemu porozuměl. Ale tady nám bylo řečeno, abychom šli s přijetím víry v mudrce, a člověk chce této cestě porozumět. Dokud je člověk pod vládou touhy přijímat  pro sebe, nemůže vědět, co je dobré a co špatné, ale musí přijmout vše tak, jak nám to mudrci určili. Jinak se prach a špína dostane do jeho očí a nebude se moci pohnout vpřed. Když ale nekritizujeme slova mudrců a nechceme posuzovat jejich slova rozumem, konkrétně tím jsme odměněni poznáním [rozumem] Keduše [svatosti]. Je to tak proto, že celý důvod, proč musíme jít výše rozumu, je, že jsme ponořeni do sebe-lásky. Proto jsme skrze víru výše rozumu odměněni nádobami odevzdání.

5. Baal Hasulam. Šamati 40. Jaká je míra víry v Rava
Člověk musí důvěřovat názoru svého Rava a věřit tomu, co mu jeho Rav říká. To znamená, že člověk by měl konat tak, jak mu jeho Rav řekl. A ačkoliv vidí mnoho argumentů a mnoho učení, které nejdou ruku v ruce s názorem jeho Rava, měl by přesto důvěřovat názoru svého Rava.

6. Baal Hasulam. Šamati 105. Nelegitimní žák mudrce má přednost před nejvyšším knězem
Prostřednictvím přilnutí k žákům mudrce lze získat určitou podporu. Jinými slovy, pomoci mu může pouze žák mudrce, a nikdo jiný. I kdyby byl skvělý v Tóře, stejně bude nazýván “obyčejným učedníkem”, pokud nebyl odměněn učením z úst Stvořitele. Proto se musí člověk před žákem mudrce snížit a přijmout to, co mu žák mudrce uloží, bez jakýchkoliv argumentů, ale cestou výše svého rozumu.

7. Baal HaSulam, Šamati, článek č. 187, „Volba spočívá ve větším úsilí“
Člověk nemá možnost se rozhodnout a vybrat si ani jedno, ani druhé. To znamená, že si nemůže uvědomit přání Stvořitele a záměry Učitele. A i když je schopen splnit tuto práci a obětovat se, nemůže rozhodnout, zda je jeho práce, do níž odevzdává celou svou duši, přesně taková, jaká je zapotřebí, nebo zda se práce rozchází s přáním Stvořitele a názorem Učitele. A proto, aby bylo možné učinit správnou volbu, je nutné volit to, co člověku ukládá, aby zvýšil své úsilí. To znamená, že musí poslouchat Učitele v tom, že jsou na člověka vložena jen úsilí a nic více. Ale pokud je to tak, pak nikdy nenastane stav, kdy by mohl člověk pochybovat o tom, jak jednat a jakou volbu učinit, ale prostě vždy musí zvýšit své úsilí.

8. Rabi Elimelech z Liženska, Noam Elimelech [Příjemnost Elimelecha]
Spravedlivý člověk svou spravedlností předává své dobré touhy a myšlenky ostatním, aby i oni toužili splynout se Stvořitelem celým svým srdcem. A to, že svou touhu předává druhým, již znamená čin, protože jeho touha dala vzniknout činu v druhých. A to je význam verše: „Otevíráš svou ruku a naplňuješ touhou vše živé,“ neboť spravedlivý rozšiřuje hojnost na světy a na každého člověka. A jak to dělá? Přenáší svou touhu na ostatní. Z toho vyplývá, že se všichni díky němu stávají spravedlivými. Tím na ně může rozšířit velkou hojnost, neboť spravedlivý je ten, kdo zjevně otevírá svou náruč Stvořiteli, aby odevzdával světu. A jakým způsobem ji otevírá? Verš vykládá: „a nasytí touhou vše živé“, tím, že všechny nasytí touhou milovat Stvořitele.